SMRT NAŠEHO PÁNA, PROROKA

Jmenování Usamy Ibn Zajda velitelem

Bylo to v posledních dnech měsíce Safar. Pán světů (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) chtěl ještě jednou pozvat byzantskou říši k Islámu, dříve, než by mohla ohrožovat Muslimy, a pokud by nepřijali, započít proti nim válku, a dostat je pod nadvládu Islámského státu. Z tohoto důvodu nařídil Svým hrdinským Ašabům, aby se připravili na válku proti Byzantincům. Ašabové al-kiram se začali připravovat. Náš Pán, Rasúl al-akram, si zavolal Hadrata Usamu Ibn Zajdu a řekl mu, “Ó, Usamo! Běž ve jménu a s požehnáním Alláha ta’ala do Damašku, na hranici Balqa, a do Darumu v Palestině, na místo, kde tvůj otec padl jako mučedník. Nechte koně ta místa rozdupat. Jmenuji tě velitelem této armády. Přepadněte lid Abna náhle, jako blesk. Jeďte rychle, aby se o vašem příjezdu ve vaší destinaci nedozvěděli. Vem si průvodce a pošli špiony a skauty před vámi. Pokud vám Alláh ta’ala udělí vítězství, zůstaňte mezi nimi jen krátkou dobu.” Nařídil jim, aby si postavili základny v Džurfu. Svýma požehnanýma rukama uvázal prapor a předal mu ho.4

Náš Prorok vystoupil na kazatelnu v masdžidu a řekl, “Ó, mí Ašabové! Tak jako byl Usamův otec Zajd hoden velení, a byl mi velmi drahý, tak i jeho syn Usama je hoden velení, po něm. Usama je jeden z mých nejmilovanějších.“

Mezi těmi, kteří jeli do války pod velením Hadrata Usamy, byli významní členové Ašabů jako Hadrat Abu Bakr, Hadrat ‘Umar, Hadrat Abu Ubajda ibn Džarrah a Hadrat Sa’d ibn Abi Waqqas. 

Nicméně, neboť Sultán vesmíru další den náhle onemocněl, odjezd armády byl odložen až do smrti našeho Pána, Proroka. Náš milovaný Prorok se nakazil malárií. Zvyšovala se Mu horečka a celkový Jeho stav se zhoršoval.

Jedné noci, když měl menší bolesti, vstal z postele. Oblékl se a byl na odchodu. Když Ho viděla naše matka Hadrat Aiše, zeptala se našeho Proroka, “Nechť jsou mí rodiče pro tebe obětováni, Ó, Rasúlulláh! Kam jdeš?“ Náš Pán, Sarwar al-alam, odpověděl, “Obdržel jsem příkaz, abych prosil za odpuštění těch, kteří jsou pohřbeni na hřbitově Baqi. Jdu tam.“ Odešel a vzal si se Sebou Abu Muwajhiba a Abu Rafi’ho. Modlil se na hřbitově velmi dlouho a prosil Alláha ta’ala, aby jim bylo odpuštěno. Když sahabijové, kteří byli s Ním, viděli, jak náš Pán, Prorok, naléhavě prosí, řekli, “Kéž bychom zde nyní byli také pochováni, a byli poctěni touto modlitbou našeho Pána, Rasúlulláha!“ Náš milovaný Prorok se otočil k Abu Muwajhibovi a řekl, “Ó, Abu Muwajhibe! Mohl jsem si vybrat mezi poklady tohoto světa a požehnáním áchiry. Bylo mi řečeno, ‘Pokud si přeješ, buď věčný na tomto světě, a poté vstup do Džanny, a nebo, pokud si přeješ, proběhne Liqaullah (setkání s Alláhem ta’ala), a poté vstoupíš do Džanny.‘ Vybral jsem si Liqaullahu, a poté Džannu.“

Další den vyrazil, aby žádal o odpuštění mučedníků z bitvy u Uhudu. Prosil a modlil se za ně velmi dlouho. Poté šel do masdžidu a řekl Ašabům al-kiram, “Mezi vámi, já budu první, kdo se dostane k řece Kawthar, a přivítám vás tam. To bude místo, kde se sejdeme... Nebojím se, že se po mě navrátíte k polyteismu. Nicméně, obávám se, že se ponoříte do světských tužeb, budete si kvůli nim závidět, zabíjet se, a nakonec budete zničeni, stejně jako byli zničeni ti před vámi...” Poté se vrátil do Svého blaženého domu.

Jeho stav se zhoršoval, a Jeho manželky se rozhodly, že by náš milovaný Prorok měl zůstat v Hadrat Aišiném domě, a že se, v této záležitosti, vzdávají svých práv. Svým požehnaným ženám byl velmi vděčný za to, že se takto obětovaly, za všechny se modlil, a Svůj zbývající čas trávil v domě Hadrat Aiše.

Teplota našeho Pána, Rasúla al-akram (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), velmi stoupla. Kvůli intenzitě Jeho horečky se v posteli otáčel ze strany na stranu. Když byl v tomto stavu, Ašabové al-kiram Ho navštěvovali a byli velmi zarmouceni, když viděli, čím si jejich Pán prochází. Abu Sa’id al-Khudri vyprávěl, “Navštívil jsem Rasúlulláha a byl jsem v Jeho požehnané přítomnosti. Měl na Sobě sametovou pokrývku. Vysoká teplota byla cítit i přes pokrývku; nemohli jsme se jí kvůli teplotě dotknout. Když nás viděl v údivu a smutku, náš Pán, Rasúlulláh, řekl:

‘Největší pohromy se dějí prorokům. I přes to, prorokové se z těchto útrap radují více, než se vy radujete z požehnání.’”

Umm Bišr ibn Bara vyprávěla, “Šla jsem navštívit Rasúlulláha. Jeho požehnané tělo bylo jako v ohni. Řekla jsem, ‘Nechť je můj život pro tebe obětován, Ó, Rasúlulláh! Nikdy jsem neviděl tak závažnou nemoc!‘ On řekl, ‘Ó, Umm Bišr! Intenzita mé teploty je pro mé thawaby (odměny), aby jich bylo hojně. Tato nemoc je výsledkem otráveného masa, které jsem ochutnal v Khajbaru. Vždy jsem z toho jedu cítil bolest. Kvůli tomu jedu, který jsem ten den pozřel, má aorta téměř selhává.’”5

Náš milovaný Prorok řekl Hadratu Abdulláhovi Ibn Mas’udovi, “Není

“Největší pohromy se dějí prorokům. I přes to, prorokové se z těchto útrap radují více, než se vy radujete z požehnání.”
Hadís aš-šarif

Muslima, který by onemocněl, a jehož chyby a hříchy by nebyly Alláhem ta’ala shozeny, jako strom shazuje své listy!”6

Jeho stav se den ode dne zhoršoval. Ašabové al-kiram byli velmi zarmouceni, a nemohli jen tak nečinně sedět doma. Shromáždili se v masdžidu. Poslali Hadrata Aliho, aby zjistil, v jakém je náš Pán, Prorok, stavu. Pán světů se zeptal, “Co mí Ašabové říkají?“ Hadrat Ali řekl, “Jsou velmi zarmouceni a v obavách, říkají si co bude, pokud nás Rasúlulláh opustí!“ Náš milovaný Prorok, který měl se Svými Ašaby velký soucit, i přes vážnost Jeho stavu, vstal a šel do masdžidu s pomocí Hadrata Aliho a Hadrata Fadla Ibn Abbase. Poté, co vyšel na kazatelnu a chválil Alláha ta’ala, promluvil k Ašabům al-kiram:

“Ó, mí Ašabové! Slyšel jsem, že se obáváte mé smrti. Byl snad kdy nějaký prorok, který by zůstal se Svou ummou na věky, a tedy, vy očekáváte, že s vámi budu na věky? Vězte, že já půjdu ke svému Rabbovi. Má rada vám je, abyste si vážili významných osobností mezi Muhadžiry! Má vůle k vám je následující: Chovejte se dobře k Ansarům. Oni se k vám také zachovali dobře. Poskytli vám azyl ve svých domovech. I když měli obtížné živobytí, upřednostnili vás. Podělili se s vámi o své majetky. Kdokoliv bude nad Ansary panovat, měl by se o ně starat a odpustit jim případné chyby.” Poté jim dal krásné a užitečné rady a řekl, “Alláh ta’ala nechal Svého poddaného, aby si vybral mezi pokračováním na tomto světě, a setkáním se se Svým Rabbem.“ Hadrat Abu Bakr as-Siddiq porozuměl, že náš Pán, Rasúlulláh, Svými slovy naznačoval Svou smrt, začal plakat a říkal, “Nechť jsou naše životy pro tebe obětovány, Ó, Rasúlulláh!“ Oceán milosrdenství, náš milovaný Prorok (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), mu následujícími slovy, “Neplač,  Ó, Abu Bakře,“ nařídil, aby byl trpělivý a vydržel to. Z Jeho požehnaných očí tekly slzy. Řekl, “Ó, mí Ašabové! Jsem velmi spokojen s Abu Bakrem, který obětoval svůj majetek s věrností a ikhlasem, na cestě Islámského náboženství. Kdyby bylo možné vybrat si přítele pro cestu do dalšího světa, vybral bych si jeho.” Poté přikázal, “Zavřete všechny dveře vedoucí do masdžidu, kromě Abu Bakrových.”

Poté sešel z kazatelny a šel do pokoje naší matky Hadrat Aiše. Ašabové al-kiram začali plakat. A tedy, opírajíce se o Hadrata Aliho a Hadrata Fadla Ibn Abbase, náš Pán, Prorok, poctil masdžid ještě jednou. Postavil se na spodní schodek kazatelny a řekl Ašabům al-kiram:

“Ó, Muhadžirové, Ó, Ansarové! Když je čas něčeho znám, je zbytečné k tomu spěchat. Alláh ta’ala nespěchá ve věcech Jeho poddaných. Pokud se někdo pokusí změnit qadha a qadar (osud) daný Alláhem ta’ala, a změnit Jeho vůli, bude Jím zničen. Pokud se někdo bude snažit Alláha ta’ala oklamat, oklame sebe, a ztratí kontrolu nad svými záležitostmi. Vězte, že já jsem k vám soucitný a milosrdný. Vy se setkáte také se mnou. Místem, kde se setkáme, bude nádrž Kawthar. Ti, kteří chtějí vstoupit do Džanny a setkat se se mnou, neměli by mluvit ledabyle. Ó, Muslimové! Býti nevěřícím, a páchání hříchů, způsobuje změnu v požehnání a úbytek obživy. Pokud se lidé budou řídit Alláhovými ta’ala nařízeními, představitelé vlády a úřadů k nim budou soucitní a shovívaví. Pokud budou nevěrní, nemravní, hýřiví a hříšní, nemohou mít milosrdné vůdce. Stejně jako byl můj život požehnáním pro vás, tak i má smrt je dobrem a milosrdenstvím. Pokud jsem někoho neprávem uhodil, nebo k někomu mluvil špatně, jsem připraven, aby se mi odplatili; pokud jsem někomu z vás vzal něco neprávem, jsem připraven mu to vrátit, a napravit to. Neboť trest na tomto světě je mnohem lehčí, než trest v áchiře. Je jednodušší to snést.” Stejně jako chvíli předtím vyjádřil spokojenost s Hadratem Abu Bakrem, v této khutbě vyjádřil spokojenost s Hadratem ‘Umarem a řekl, ”‘Umar je se mnou, a já jsem s ‘Umarem.”

Po této khutbě, náš Pán, Rasúlulláh, sešel z kazatelny. Poté, co vykonal salat, opět vyšel na kazatelnu, a předal jim Svou vůli a radu. Poté řekl, “Svěřuji vás Alláhovi ta’ala,” opustil Své Ašaby a poctil Svůj pokoj.

Jednoho dne, když měl intenzivní bolesti, Pán světů (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), aby urovnal práva Ašabů al-kiram, a aby mohl vstoupit do áchiry s urovnanými záležitostmi s ostatními, nechal si zavolat Hadrata Bilala al-Habašiho.  Řekl mu, “Svolej lid! Ať se shromáždí v masdžidu. Chci učinit Svou poslední vůli k nim!“

Hadrat Bilal shromáždil v masdžidu všechny Ašaby. Opírajíce se o Hadrata Aliho a Hadrata Fadla Ibn Abbase, náš milovaný Prorok přišel do masdžidu. Poté, co se posadil u kazatelny a chválil Alláha ta’ala, řekl, “Ó, mí Ašabové! Vězte, že můj odchod se blíží. Komukoliv jsem něco dlužen, nechť vystoupí a požádá mě o to. Kdokoli je mi drahý, měl by mě požádat o to, co jsem mu dlužen, nebo to pro mne učinit halal (odpustit tento dluh), abych se mohl setkat se Svým Rabbem a Jeho milosrdenstvím, s urovnanými záležitostmi.” Poté sešel z kazatelny dolů a vedl polední salat. Poté opět vyšel na kazatelnu, a zopakoval to, co řekl před salatem.

Během Jeho nemoci, kdykoli zazněl azán, náš Pán, Prorok, šel vždy do Masdžidu aš-šarif, a vykonal salat v džama’atu, jako imám Svých Ašabů al-kiram.7

Tři dny před tím, než náš milovaný Prorok zemřel, se Jeho stav zhoršil. Nezvládl jít do masdžidu a vést džama’at v salatu. První salat, který před džama’aty nemohl vykonat, byl noční salat. Jako vždy, Hadrat Bilal přišel ke dveřím a řekl, “As-salat, Ó,

“Ó, mí Ašabové! Jste pod Alláhovou ta’ala ochranou, a já jsem vás svěřil Alláhovi ta’ala! Mějte taqwu (zbožnost).“
Hadís aš-šarif

Rasúlalláh!” Náš milovaný Prorok byl tak oslabený, že nemohl do masdžidu dojít. Řekl, “Pověz Abu Bakrovi! On by měl vést mé Ašaby v salatu.” Naše matka, Hadrat Aiše, se zeptala, “Nechť je můj život pro tebe obětován, Ó, Rasúlulláh! Můj otec má křehké srdce a je zarmoucen. Pokud bude stát na tvém místě a neuvidí tě tam, nebude schopen recitovat a vést salat, kvůli jeho pláči. Můžeš prosím nařídit, aby salat vedl ‘Umar?” Náš Pán, Prorok, opět řekl, “Pověz Abu Bakrovi! On by měl být imámem, a vést mé Ašaby v salatu!” Hadrat Bilal informoval Hadrata Abu Bakra o situaci. Když Hadrat Abu Bakr neviděl našeho Pána, Rasúlulláha, na mihrabu, zlomilo mu to srdce, skoro se z toho zbláznil. Plakal... a plakal! Ašabové al-kiram také začali plakat. Když se náš Pán, Habibulláh zeptal, co je to za pláč přicházející z masdžidu, naše matka, Hadrat Fatima, Mu situaci vysvětlila, “Nechť je můj život pro tebe obětován, Ó, Rasúlulláh! Tvý Ašabové pláčou, neboť nemohou snést odloučení od tebe!“8

Náš milovaný Prorok, oceán milosrdenství, byl velmi zarmoucen. I přes Jeho vážný stav, s velkou obtížností vstal, aby Své Ašaby utěšil. Přišel do masdžidu s pomocí Hadrata Aliho a Hadrata Abbase. Po salatu řekl, “Ó, mí Ašabové! Jste pod Alláhovou ta’ala ochranou, a já jsem vás svěřil Alláhovi ta’ala! Mějte taqwu (zbožnost). Obávejte se Alláha ta’ala. Vykonávejte Alláhova ta’ala přikázání, a řiďte se jimi. Já brzy tento svět opustím.”

Bylo to tři dny před tím, než náš milovaný Prorok zemřel. Džabrail ‘alejhis-salam přišel našeho Pána, Rasúlulláha, navštívit a řekl, “Ó, Rasúlulláh! Alláh ta’ala ti posílá Svůj salam. I když je s tvou situací obeznámen, ptá se, jak jsi na tom, jak se cítíš.” Pán světů odpověděl, “Mám v sobě smutek!”

V neděli, Džabrail ‘alejhis-salam opět přišel a zeptal se na to stejné. Náš Pán, Prorok, odpověděl stejně. Džabrail ‘alejhis-salam Mu předal dobré zprávy o tom, že Aswad al-Anasi, který tvrdil, že je prorokem, byl zabit v Jemenu. Rasúl al-akram tuto dobrou zprávu předal Svým Ašabům. Před tím, než onemocněl, dal několik zlatých mincí chudým, a něco dal Hadrat Aiše. V neděli se Rasúlulláhův stav zhoršil. Když před Něho předstoupil velitel armády Hadrat Usama, nic mu neřekl, ale pozvedl Své požehnané paže a jemně ho pohladil. Porozuměl, že se za něho modlí.

Byl třináctý, a poslední, den Jeho nemoci... Bylo to v pondělí, dvanáctého v měsíci Rabi’ul-awwal, stejný den, kdy náš milovaný Prorok poctil tento svět. Sultán vesmíru pocítil ve Svém těle lehkost... Když se Ašabové al-kiram chystali vykonat ranní salat za Hadratem Abu Bakrem as-Siddiqem, Pán světů poctil Masdžid aš-šarif. Viděl Svou ummu, jak stojí v řadách a uctívá. Radostně se usmál. Když Ašabové al-kiram Rasúlulláha uviděli v masdžidu, mysleli si, že se uzdravil a radovali se. Hadrat Abu Bakr as-Siddiq pochopil, že je poctil náš milovaný Prorok, a chtěl ustoupit dozadu. Nicméně, náš Pán mu naznačil, aby zůstal na svém místě. On, také, následoval Hadrata Abu Bakra, a vykonal salat za ním.9 A tak, na Rasúlulláhův příkaz, Hadrat Abu Bakr vedl Ašaby al-kiram v salatu, po sedmnácté.

Po vykonání salatu, Rasúl al-akram (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) poctil pokoj Hadrat Aiše a šel do postele. Řekl, “Chci před Alláha ta’ala předstoupit, aniž bych za sebou zanechal jakýkoli světský majetek. Rozdej zbývající zlato chudým.“ Poté, Jeho teplota stoupla. Po nějaké době opět otevřel oči a zeptal se Hadrat Aiše, zda rozdala zlato. Ona řekla, že tak učiní. Znovu a znovu jí nařizoval, aby ho rozdala okamžitě. Když vše bylo rozdáno, řekl, “Nyní se mi ulevilo.“

Poté, co nějakou dobu odpočíval v posteli, nechal si zavolat Hadrata Aliho. Položil mu Svou požehnanou hlavu do klína. Jeho požehnané čelo bylo spocené, a odstín Jeho požehnané kůže se změnil. Když naše matka Hadrat Fatima viděla svého požehnaného otce v tomto stavu, nesnesla pohled na Něho a odešla za svými syny Hadratem Hasanem a Hadratem Husejnem. Držela je za ruce a plakala, “Ó, můj otče! Kdo se teď postará o tvou dceru? Komu svěříš Hasana a Husejna? Ó, můj otče! Nechť je můj život pro tebe obětován! Co si počnu až tu nebudeš? Na koho se budou dívat mé oči, až tu nebude tvá požehnaná tvář?“

Když náš Pán, Rasúlulláh, slyšel tato srdcervoucí slova Své dcery, otevřel Své požehnané oči a zavolal ji k Sobě. Poté, co se pomodlil, “Ó, můj Rabbi, dej jí trpělivost,“ řekl, “Ó, Fatimo! Ó, světlo mých očí! Tvůj otec je ve stavu smrtelné agónie.“ Na to začala sténat a plakat ještě více. Když Hadrat Ali řekl, “Ó, Fatimo! Prosím, ztiš se, ať se Rasúlulláh ještě více netrápí!“ náš milovaný Prorok řekl, “Netrap ji, Ó, Ali! Nech ji plakat pro svého otce!“ Poté, co to dořekl, zavřel oči a zdálo se, že ztratil vědomí.

Poté, Hadrat Hasan přistoupil ke svému požehnanému dědovi, a když řekl, zatímco plakal, “Ó, můj požehnaný dědo! Kdo může snést odloučení od tebe? Komu sdělíme trápení svých srdcí? Kdo bude soucítit s mou matkou, otcem a bratrem, až tu nebudeš? Kde tvé ženy a Ašabové naleznou tak krásnou morálku jako máš ty?“ požehnané ženy našeho Pána, Proroka, to již nesnesly. Všechny začaly v tichosti plakat.

Když se Ašabové al-kiram, kteří zarmouceni čekali venku, dozvěděli, že se stav našeho Pána, Proroka, velmi zhoršil, jejich srdce byla rozcupována. Všichni začali plakat. Žadonili, “Prosíme, otevřete dveře! Nechte nás, abychom spatřili požehnanou tvář Rasúla ‘alejhis-salam ještě jednou!“ Když Alláhův habib, Jeho milovaný, který byl seslán jako milosrdenství světům, slyšel prosby Svých Ašabů, slitoval se nad nimi a řekl, “Otevřete dveře.“ Významní z Ašabů vstoupili.

Poté, co jim radil, aby byli trpěliví, náš milovaný Prorok řekl, “Ó, mí

“Ó, můj Alláhu! Odpusť mi! Uděl mi Své milosrdenství! Dej, abych dosáhl stupně Rafiq al-a’la!”
Hadís aš-šarif

Ašabové! Vy jste nejnadřazenější a nejctihodnější ze všech lidských bytostí. Ať již po vás přijde kdokoliv, vy vstoupíte do Džanny před nimi. Buďte pevní v udržování svého náboženství a učiňte Korán al-‘azim vaším imámem (vedením). Nebuďte nedbalí, co se týče přikázání vašeho náboženství.” Poté řekl, “Ja Rabbi! Předal jsem to?“ a zavřel Své požehnané oči. Jeho požehnaná tvář byla spocená. Hadrat Ali Ašabům naznačil, aby odešli.

Poté, co odešli, Hadrat Aiše k Němu přistoupila a požádala Ho o radu. Náš Pán, Prorok, řekl, “Ó, Aiše! Ochráníš se tak, že budeš sedět v rohu svého domu!“ a slzy stékaly z Jeho požehnaných očí. Sultán vesmíru plakal... Srdce lidí, kteří byli přítomni, byla velmi raněna. Naše matka, Hadrat Umm Salama se zeptala, “Nechť je můj život pro tebe obětován, Ó, Rasúlulláh! Proč pláčeš?” On řekl, “Já pláču pro svou ummu, aby jí bylo prokázáno milosrdenství.”

Slunce vycházelo nad hlavami. Čas se blížil... Požehnaná hlava našeho milovaného Proroka se opírala o hruď naší matky Aiše. Pán světů zažíval poslední momenty Svého života a z Jeho požehnaných úst vycházela slova, “Z milosti! Zacházejte se svými poddanými dobře! Poskytujte jim šatstvo a jídlo. Mluvte s nimi hezky. Salat, pokračujte ve vykonávání salatu. Obávejte se Alláha ta’ala, co se týče vašich žen a poddaných! Ó, můj Alláhu! Odpusť mi! Uděl mi Své milosrdenství! Dej, abych dosáhl stupně Rafiq al-a’la!” Slzy naší matky Hadrat Fatimy stékaly jako potopa, a její sténání spalovalo srdce. Náš milovaný Prorok (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) ji nechal posadit se vedle Sebe a řekl, “Má dcero, buď na chvíli trpělivá a neplač. Neboť (andělé z) Hamala al-Arš pláčou, když ty pláčeš.” Utřel naší matce Hadrat Fatimě slzy. Utěšoval ji, žádal Alláha ta’ala o trpělivost, a řekl jí, “Ó, má dcero, má duše bude odejmuta. Řekni, ‘Innalilláhi wa inna ilejhi radži’ún.’ Ó, Fatimo! Každé soužení bude odměněno.” Na chvíli zavřel oči a pak řekl, “Odteď pro tvého otce nebude existovat smutek, ani trápení. Neboť bude osvobozen od smrtelného světa a místa trápení.” Poté řekl Hadratu Alimu, “Ó, Ali! Mám na starosti majetek toho a toho žida. Bylo mi to dáno na přípravu vojáků. Nezapomeň to zaplatit. Zajisté, ty splatíš můj dluh a budeš první, kdo se se mnou setká u jezera Kawthar. Stane se ti hodně špatného, až tu nebudu, buď trpělivý a vyber si áchiru, i když lidé touží po tomto světě.”

Hadrat Usama opět přišel. Náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Nechť je ti Alláh ta’ala nápomocen. Vyjděte do války!“ A tak šel Usama ke své armádě a dal okamžitý rozkaz k výjezdu.10

Pán světů lapal po dechu z posledních sil... Jeho čas byl velmi blízko... Alláh ta’ala dal příkaz Azrailovi ‘alejhis-salam, “Běž za Mým milovaným v nejkrásnější podobě! Pokud svolí, vem Jeho duši velmi šetrně a něžně. Pokud k tomu nesvolí, vrať se zpět!” Azrail ‘alejhis-salam přišel ke dveřím blaženého domu našeho milovaného Proroka v nejkrásnější podobě a v lidských šatech, a řekl, “Assalamu ‘alejkum, Ó, vlastníku domu proroctví! Dovolíš, abych vstoupil? Nechť se vám dostane Alláhova ta’ala milosrdenství!“

Naše matka, Hadrat Aiše, řekla Hadrat Fatimě, která seděla vedle našeho milovaného Proroka (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), “Odpověz člověku u dveří.“ Hadrat Fatima šla ke dveřím a řekla velmi smutným hlasem, “Ó, Alláhův ta’ala služebníku! Rasúlulláh je nyní zaneprázdněn Svou vlastní situací.” Azrail ‘alejhis-salam opět požádal o svolení. Byla mu dána stejná odpověď. Když zopakoval svůj pozdrav potřetí a hlasitě řekl, že opravdu musí vstoupit, náš Pán, Prorok, si toho všiml a řekl, “Ó, Fatimo! Kdo je u dveří?“

Hadrat Fatima odpověděla, “Ó, Rasúlulláh! Někdo u dveří si žádá svolení, aby mohl vstoupit. Několikrát jsem mu odpověděla. Avšak když se zeptal potřetí, otřáslo to se mnou.“ Na to náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Ó, Fatimo! Víš, kdo je to u dveří? On je ten, kdo ničí potěšení, rozptyluje komunity, činí z žen vdovy a z dětí sirotky, ničí domovy a připravuje hroby; on je Azrail, anděl smrti. Ó, Azraile, pojď dál!” V tu chvíli, naše matka, Hadrat Fatima, upadla do nepopsatelné agónie, a z jejích požehnaných úst vyšla následující slova, “Ó, Medino, jsi zničena!“

Náš Prorok vzal Hadrat Fatimu za ruku, položil ji na Svou požehnanou hruď, a zavřel Své požehnané oči. Ti, kteří byli přítomni, si pomysleli, že byla Jeho duše vzata. Naše matka, Hadrat Fatima, to nemohla již snést, naklonila se k požehnanému uchu jejího otce a zlomeným hlasem zavolala, “Ó, můj otče!“ Když nepřišla žádná odpověď, tentokrát řekla, “Nechť je můj život pro tebe obětován, Ó, Rasúlulláh! Prosím, otevři Své požehnané oči a řekni mi něco...” Pán světů otevřel Své požehnané oči, otřel slzy Své dcery, a zašeptal jí do ucha, že zemře. Na to, Hadrat Fatima začala plakat. Poté jí náš Prorok zašeptal do ucha, “Z Ahl al-bajtu, ty budeš první, kdo mě bude následovat.“ Zaradovala se z této dobré zprávy a ulevilo se jí.

Naše matka, Hadrat Fatima, se zeptala, “Ó, můj otče! Toto je den odloučení! Kdy se s tebou zase shledám?“ Náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Ó, má dcero! Najdeš mě u jezera, v den kijámetu. Budu dávat vodu těm, z mé ummy, kteří k jezeru přijdou.“ Když se Hadrat Fatima zeptala, “Pokud tě tam nenajdu, co bych měla dělat?“ náš Pán, Prorok, řekl, “Najdeš mě vedle Mizanu. (V áchiře bude Mizán, váha, která bude vážit skutky a chování. Nepodobá se vahám na tomto světě.) Tam se budu přimlouvat za Svou ummu.”

Když se naše matka, Hadrat Fatima, zeptala, “Ó, Rasúlulláh, a když tě nenajdu ani tam?“ náš Pán, Prorok, řekl, “Našla bys mě u Mostu Sirat. Tam budu prosit svého Rabba, slovy, ‘Ó, můj Rabbi! Ochraň mou ummu před ohněm.’”

Poté se Hadrat Ali zeptal smutným hlasem, “Ó, Rasúlulláh! Až bude tvá duše vzata, kdo tě má umýt, a čím tě máme zahalit? Kdo pro tebe povede salat, a kdo tě má vložit do hrobu?“ Náš Pán, Prorok, řekl:

“Ó, Ali, ty mě umyj a nechej Fadla Ibn Abbase, aby na mě lil vodu.

“Ó, Fatimo! Víš, kdo je to u dveří? On je ten, kdo ničí potěšení, rozptyluje komunity, činí z žen vdovy a z dětí sirotky, ničí domovy a připravuje hroby; on je Azrail, anděl smrti.“
Hadís aš-šarif

Džabrail bude třetí z vás. Po dokončení ghaslu (mytí) mě zahalíte. Džabrail přinese krásnou vůni z Džanny. Poté mě odneste do masdžidu a odejděte. Neboť nejdříve Džabrail, poté Mikail, poté Israfil, a poté ostatní andělé vykonají pro mě salat ve skupinách. Poté můžete všichni vstoupit a utvořit řady. Nikdo by neměl být přede mnou.”11

Poté se zeptal Azraila ‘alejhis-salam, který čekal, “Ó, Azraile! Přišel jsi mě navštívit nebo vzít mou duši?“ Azrail ‘alejhis-salam odpověděl, “Přišel jsem jako obojí, jako host, i ve službě. Alláh ta’ala mi nařídil, abych k tobě přišel se svolením. Ó, Rasúlulláh! Pokud svolíš, vyplním tvůj rozkaz, a odejmu tvou duši. Pokud ne, vrátím se ke svému Rabbovi.”

Náš Pán, Prorok, se zeptal, “Ó, Azraile! Kde jsi nechal Džabraila?“ Azrail ‘alejhis-salam odpověděl, “Džabraila jsem ponechal v nebi světa. Andělé mu vzdávají kondolence kvůli tvé smrti.“ Když o tom mluvili, Džabrail ‘alejhis-salam se objevil. Náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Ó, můj bratře Džabraile! Je načase emigrovat z tohoto světa. Co na mě čeká u Alláha ta’ala? Předej mi ty dobré zprávy, tobě svěřené, abych je mohl předat vlastníkovi, s klidem v duši.” Džabrail ‘alejhis-salam řekl, “Ó, Alláhův ta’ala milovaný! Ponechal jsem nebeskou bránu otevřenou. Andělé stojí v řadách, s láskou očekávají tvou duši.“ Náš milovaný Prorok řekl, “Chvála náleží Alláhovi ta’ala. Podej mi dobré zprávy! Co je pro mě přichystáno, v Alláhově ta’ala přítomnosti?” Džabrail ‘alejhis-salam řekl, “Ó, Rasúlulláh! Na počest tvého příchodu, brány Džanny byly otevřeny, řeky v Džanně se rozproudily, stromy v Džanně se poklonily, a hourisy v Džanně se nazdobily.”

Náš Pán, Prorok, opět řekl, “Chvála náleží Alláhovi ta’ala. Podej mi další dobré zprávy, Ó, Džabraile!“ Džabrail ‘alejhis-salam řekl, “Ó, Rasúlulláh! Ty budeš prvním, kdo se bude přimlouvat v den kijámetu, a budeš prvním, jehož přímluvy budou přijaty.“ Když náš Pán, Prorok, opět řekl, “Chvála náleží Alláhovi ta’ala. Podej mi další dobré zprávy, Ó, Džabraile!“ Džabrail ‘alejhis-salam řekl, “Ó, Rasúlulláh! Na co se ptáš?“ Poté, náš Pán, Prorok, řekl, “To, co mi dělá starosti, a pro co se trápím a smutním, je má umma, kterou po sobě zanechávám.“ Hadrat Džabrail řekl, “Ó, Alláhův ta’ala milovaný! Alláh ta’ala bude tvé ummě v den kijámetu odpouštět až do chvíle, než budeš spokojen. Vejdeš do Džanny před všemi ostatními proroky, a tvá umma vejde před ostatními ummy.” Náš milovaný Prorok řekl Džabrailovi ‘alejhis-salam, “Mám k Alláhovi ta’ala tři prosby: Jedna je, abych mohl být přímluvcem za hříšníky z mé ummy. Druhá je, aby je netrestal za hříchy, které na zemi spáchali. Za třetí, abych byl informován o skutcích mé ummy každý čtvrtek a pondělí. (Pokud budou jejich skutky dobré, budu se modlit a Alláh ta’ala je přijme. Pokud budou špatné, budu se za ně přimlouvat a prosit za to, aby byly vymazány z knihy skutků).” Džabrail ‘alejhis-salam Ho informoval o tom, že Jeho tři prosby byly přijaty. Poté se našemu milovanému Prorokovi ulevilo.

Alláh ta’ala zjevil, “Ó, Můj Habibe! Kdo inspiroval tvé požehnané srdce k tomu, abys Své ummě prokázal tolik lásky a soucitu?” Náš Pán, Prorok, odpověděl, “Můj Rabb, který mě stvořil a poučil.” Džanab al-Haqq řekl, “Mé milosrdenství a soucit k tvé ummě jsou tisíckrát větší, než tvé. Ponechej je mě.” Poté náš milovaný Prorok řekl, “Nyní se mi ulevilo. Ó, Azraile! Vykonej svůj úkol, který ti byl přikázán!”

Azrail ‘alejhis-salam se přiblížil k Sultánu vesmíru, kvůli kterému byl stvořen, aby vykonal svou povinnost. Náš milovaný Prorok si namočil Své požehnané ruce do nádoby s vodou, kterou měl vedle Sebe, otřel si mokrýma rukama Svou požehnanou tvář a řekl, “La iláha illalláh! Ó, můj Alláhu! Rafiq al-a’la!” Azrail ‘alejhis-salam začal odebírat duši Pána světů. Chvílemi požehnaná pleť našeho Pána, Rasúlulláha, červenala, a chvílemi se zbarvovala do žluta. Když řekl Azrailovi ‘alejhis-salam, “Odebíráš také duše mé ummy tak prudce a s takovou silou?” Azrail ‘alejhis-salam odpověděl, “Ó, Rasúlulláh! Nikdy jsem neodebral ničí duši tak lehce.” Náš milovaný Prorok, který na Svou ummu nezapomněl ani ve Svých posledních momentech, řekl, “Ó, Azraile! Vynalož na mou ummu stejnou sílu, jakou jsi vynaložil na mě! Neboť oni jsou slabí a nevydrží to...“ Poté řekl, “La iláha illalláh! Rafiq al-a’la!” Jeho požehnaná duše byla odebrána a dosáhla a’la al-illijjinu, nejvyšší Džanny...

Přimluv se, Ó, Rasúlalláh! 
Dahijlaq, Ó, Rasúlalláh!
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Rasúlalláh! 
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Habiballáh! 
Assalatu wassalamu ‘alejka, ja Sajjid al-awwalina wal-ákhirín!

Džabrail ‘alejhis-salam se s naším Pánem, Prorokem, loučil slovy, “Assalamu ‘alejkum, Ó, Alláhův ta’ala Rasúle! Ty jsi byl mým důvodem a touhou. Již se nikdy na zemi nevrátím!”

Když požehnaná duše našeho Pána, Rasúla al-akram, vystoupala do vyššího světa, naše matka Hadrat Fatima a azwadž at-tahirat (požehnané ženy, radijalláhu ‘anhunna) našeho Proroka začaly v tichosti plakat.12 V tu chvíli se ozval hlas z neznáma, který řekl:

“Assalamu ‘alejkum, Ó, Ahl al-bajt! Wa Rahmatulláhi wa barakátuhu,” a zarecitoval 185. ajat Súry Al-i ‘Imran, v maalu, “Vězte, že každá žijící bytost zakusí smrt. A v den kijámetu, obdržíte celou svou odměnu.“ Poté je utěšil slovy, “Věřte v požehnání a přízeň Alláha ta’ala. Držte se Ho a očekávejte od Něho. Nenaříkejte! Opravdová pohroma je býti ochuzen o thawab!”

Všichni přítomní ta slova slyšeli a odpověděli na jeho salam. Byl to Khidir ‘alejhis-salam, kdo ta slova vyslovil.

Když byly na Rasúlovi al-akram pozorovány známky smrti, Umm

“Věřte v požehnání a přízeň Alláha ta’ala. Držte se Ho a očekávejte od Něho. Nenaříkejte! Opravdová pohroma je býti ochuzen o thawab!” 
Khidir ‘alejhis-salam

Ajman poslala zprávu svému synu Usamovi. Po obdržení této smutné zprávy, Usama, Hadrat ‘Umar a Abu Ubajda opustili armádu a zamířili do Masdžidu an-Nabawi. Když Aiša as-Siddiqa a další ženy začaly plakat, Ašabové al-kiram v Masdžidu byli zmatení, ztracení a paralyzovaní. Hadrat Ali se nehýbal, jakoby byl mrtev. Hadrat ‘Uthman oněměl. Hadrat Abu Bakr byl v tu chvíli ve svém domě. Přiběhl a vstoupil do Hudžry as-sa’adat. Odkryl tvář Fakhra al-alam a uviděl, že je mrtev. Jeho požehnaná tvář, a každá část Jeho těla, byla elegantní, čistá a zářila jako světlo. Řekl, “Ó, Rasúlulláh! Po smrti jsi stejně krásný, jako jsi byl naživu!“ a políbil Ho. Jeho požehnanou tvář opět přikryl. Utěšoval přítomné v domě. Poté šel do Masdžidu aš-šarif, stoupl si na minbar a začal s kázáním Ašabům al-kiram. Chválil Alláha ta’ala, a poté, co zarecitoval salat pro našeho Pána, Rasúla al-akram (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), řekl, “Kdokoliv věřil (imán) v Muhameda ‘alejhis-salam, měl by vědět, že Muhamed ‘alejhis-salam zemřel. Kdokoliv uctívá Alláha ta’ala, vězte, že Alláh ta’ala je Hajj (věčně živý) a Baqi (neumírá, je věčný)” a poté zarecitoval 144. ajat al-karimat Súry Al-i ‘Imran, v maalu, “Muhamed (‘alejhis-salam) je rasúlem. Byli také Rasúlové, kteří přišli před Ním. On je také smrtelný. Po jeho smrti nebo zabití, odvrátili byste se snad od svého náboženství? Pokud kdokoliv opustí náboženství, nezpůsobí tím Alláhovi ta’ala žádnou újmu. Avšak ublíží tím sobě. Alláh ta’ala dává thawaby těm, kteří neopouští své náboženství.” Dal Ašabům al-kiram rady a uvedl věci na pravou míru.13 A tak všichni byli obeznámeni s tím, že Rasúlulláh zemřel. Srdce Ašabů al-kiram zasáhl obrovský smutek jako smrtící dýka. Plakali, z očí jim stékaly slzy a plamen stesku spaloval srdce všech. 

První věcí, kterou Ašabové al-kiram (‘alejhimur-ridwan) učinili, bylo, že zvolili Hadrata Abu Bakra za Chalífu (Chalífu), aby byl správcem všech záležitostí. Vykonali bi’at, poslouchali ho a začali plnit jeho příkazy.14

Náš Pán, Rasúl al-akram, zemřel v 11. roce po Hegiře (632 n. l.), 12. dne měsíce Rabi’ul-awwal, v pondělí, před polednem. V té době mu bylo 63 let podle lunárního roku (a 61 let podle solárního roku).15

Hadrat Ali, Hadrat Abbas, Hadrat Fadl ibn Abbas a Hadrat Usama ibn Zajd našeho Pána, Proroka umyli.16

Část nazývaná “Rawda al-Mutahhara/Zahrada z Džanny” v Masdžidu aš-šarif, našeho Pána, Proroka (‘alejhis-salatu wa sallam).

Mihrab, kde náš milovaný Prorok (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) vedl salat jako imám je zde vidět. 
I když na tomto obrázku nelze vidět, Jeho požehnaný hrob (Hudžra as-sa’adat) se nachází vlevo.

Minbar, kde náš milovaný Prorok (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) dával své páteční kázání.

Minbar aš-šarif měl v té době tři schody a měřil jeden metr. Celý shořel při požáru v roce 654 (1256 n.l.). V různých letech tam byly postaveny různé minbary. Ten současný, o dvanácti schodech a sedm metrů vysoký, mramorový minbar, byl poslán Sultánem Muradem Khanem III v roce 998 (1590 n.l.) z Istanbulu.

Během omývání z Jeho požehnaného těla vycházela taková vůně pižma, že nikdo takovou vůni ještě nikdy necítil. Poté, stále ve Své požehnané tunice, byl třikrát omýván a zabalen do tří vrstev nové bílé látky. Jeho tělo bylo přeneseno do masdžidu na nosítkách. Tak, jak si dříve náš milovaný Prorok přál, všichni vyšli z masdžidu ven. Andělé přišli ve skupinách a vykonali pro Něho salat. Když andělé dokončili salat, hlas z neznáma se ozval a řekl, “Vstupte! Vykonejte salat pro svého proroka!“ Po tomto, Ašabové al-kiram vstoupili do masdžidu. Přicházeli ve skupinách a vykonávali salat bez imáma. Salat dokončili až v úterý večer.

Co se týče kopání požehnaného hrobu našeho milovaného Proroka, Ašabové al-kiram se drželi následujícího hadísu aš-šarif, který jim připomněl Hadrat Abu Bakr, “Prorokové bývají pohřbeni na místě, kde zemřeli.“ Byl pohřben k půlnoci z úterý na středu (středeční noc) do hrobu, který byl vykopán jako sarkofág Hadratem Abu Talhou al-ansarim. Syn Hadrata Abbase, Qusam, byl posledním, kdo dokončil svou práci uvnitř v hrobě, a poslední z něho vyšel ven. Řekl, “Jsem poslední, kdo viděl Rasúlulláhovu požehnanou tvář. Jeho požehnané rty se hýbaly. Naklonil jsem se k Němu a poslouchal jsem Ho. Prosil, “Ó, můj Rabbi! Má umma! Ó, můj Rabbi! Má umma!“17

V den, kdy náš milovaný Prorok zemřel, Hadrat Abdulláh ibn Zajd se modlil, slovy, “Ó, můj Rabbi! Přál jsem si, aby se mé oči dívaly na požehnanou a zářivou tvář Tvého Habiba. Na co je teď potřebuju, když Ho nemůžu vidět?! Ó, můj Rabbi, vem mi mé oči!“ a ztratil svůj zrak...

Po smrti našeho Pána, Rasúlulláha, Jeho ctihodná teta, Safijja bint Abdulmuttalib (radijalláhu ‘anha), odříkala následující elegie:

Ó, Rasúlulláh! Ty jsi pro nás byl nadějí, 
Ty jsi byl ten, který nám ukázal dobro.
Nikdy jsi nebyl tím, kdo by způsobil bezpráví,
Ty jsi byl slitovným, a průvodcem.
Je, také, nevýslovným oceánem vědomostí, 
Nářek těch, kteří dnes pláčou, je pro tebe.
Pro tvou cestu, nechť jsou mí potomci obětováni!
Nechť jsou mé jmění, můj život, a celá má bytost, obětovány!
Ó! Kdyby jsi jen byl naživu, mezi námi,
Jak šťastni bychom byli, kdybys s námi zůstal.
Toto je pravidlem Haqqa ta’ala, my říkáme ja sabir (trpělivost),
My neustále pláčeme; Nevím, co bychom měli dělat.
Nechť je Alláhův salam s tebou, Ó, Rasúlulláh!
Nechť vstoupíš a zůstaneš v Adn Džanně, Ó, Rasúlulláh!

CHRONOLOGIE

Poznámka: (b) znamená roky od bi’thatu, (n.l.) běžný kalendář a (h) roky od Hegiry.

570 n.l. Hadrat Abdulláh a Hadrat Amina se vzali.

Požehnaný nur našeho milovaného Proroka přešel na Jeho matku (Džamad’al-awwal/červenec).

Rok hojnosti

Rasúlulláhův otec, Hadrat Abdulláh, zemřel (Radžab/září).

571 Událost se Slonem (Muharram/únor).

Narození Sultána vesmíru, Muhameda ‘alejhis-salam

(12. Rabi’ul-awwalu, pondělí/20. dubna, h.53

[51 n.l.] let před Hegirou, 55 dní po Události se Slonem).

Byl předán Jeho kojné, paní Halimě (Rabi’ul-akhir).

573 Hadrat Abu Bakr (radijalláhu ‘anh) se narodil.

576 Byl přivezen Svou kojnou do Mekky a předán Své matce, Hadrat Amině.

577 Matka našeho milovaného Proroka, Amina, zemřela v Abwě.

Umm Ajman přivedla Rasúlulláha k Jeho dědovi,

Abdulmuttalibovi, v Mecce. Hadrat ‘Uthman (radijalláhu ‘anh) se narodil.

579 Jeho děda, Abdulmuttalib, zemřel a byl svěřen

Svému strýci z otcovy strany, Abu Talibovi.

583 Rasúlulláh vyjel s obchodním karavanem do Damašku, se Svým strýcem, Abu Talibem, avšak z Busry se vrátili zpět. Hadrat ‘Umar (radijalláhu ‘anh) se narodil.

588 Se Svým strýcem z otcovy strany, Zubajrem, vycestoval do Jemenu.

591 S Hadratem Abu Bakrem vycestoval do Damašku.

Rasúlulláh se přidal ke sdružení Hilf al-Fudul.

595 S obchodním karavanem, patřícím Hadrat Chadídži, vycestoval do města Busry.

596 Oženil se s Hadrat Chadídžou.

599 Hadrat Ali (radijalláhu ‘anh) se narodil.

600 Quss ibn Saida promluvil na veletrhu v Ukazu, a zvěstoval Rasúlulláhovo proroctví.

605 Jednal jako rozhodčí při pokládání Hadžar al-Aswadu, při opravě Káby aš-šarif.

b.1/610 Bi’that: Byl informován o Svém proroctví, když Mu bylo 40 let (17. Ramadanu/pondělí).

První wahy Mu bylo sděleno na hoře Hira (Džabal an-Nur)

(prvních pět ajatů Súry al-‘Alaq bylo zjeveno) (Ramadan/srpen).

2/611 Poté, co na nějakou dobu wahy ustalo, náš Pán, Prorok, často chodíval do jeskyně na horu Hira, s touhou spatřit Džabraila ‘alejhis-salam.

Israfil ‘alejhis-salam k Němu přišel a naučil Ho nějaké věci.

3/612 První Muslimové: Hadrat Chadídža, Abu Bakr as-Siddiq, Ali ibn Abu Talib,

Zajd ibn Haritha (a jeho žena Umm Ajman), ‘Uthman ibn

Affan, Talha ibn Ubajdulláh, Zubajr ibn Awwam, Abdurrahmán ibn

Awf, Sa’d ibn Abi Waqqas.

4/613 Rasúlulláh začal zvát lidi k Islámu, začal u Svých blízkých příbuzných.

Polyteisté začali mučit a trýznit Muslimy.

První mučedníci: Hadrat Jasar, jeho syn Hadrat Abdulláh a jeho žena Sumajja.

Hadrat Aiše (radijalláhu ‘anha) se narodila.

5/614 První migrace Muslimů do Habeše (Radžab/květen).

Muhadžirové se vrátili z Habeše do Mediny (Šawwal/červenec).

6/615 Hadrat Hamza se stal Muslimem.

Hadrat ‘Umar se stal Muslimem.

Druhá migrace do Habeše.

Rasúlulláh a Muslimové vyšli z Dar al-Arqamu.

7/616 Začalo obléhání (Muharram).

8/617 Hadrat ‘Uthman se vrátil, se svou ženou Hadrat Ruqajjou, z Habeše.

9/618 Zázrak Šaqq al-qamar: Měsíc se rozdělil na dvě části, když na něho Rasúlulláh ukázal.

10/619 Obléhání ustalo.

10/620 Abu Talib zemřel (7. Ramadanu/duben).

Hadrat Chadídže zemřela (10. Ramadanu/duben).

Rasúlulláh se oženil s Hadrat Sawdou bint Zam’aou (Ramadan/květen).

Rasúlulláh jel do Taifu se Zajdem ibnem Harithou (Šawwal/květen).

Džinové z Nusajbinu přijali Islám.

Rasúlulláh se vrátil z Taify do Mekky (23. Dhu’l-qadahu).

Shromáždění Aqaba (10. Dhu’l-hidždže/17. července)

11/621 Zázrak Mi’radž a pět salatů se stalo fardem (27. Radžabu). Džabrail

‘alejhis-salam byl Rasúlulláhovým imámem, po dobu dvou dní, vedle brány do Káby aš-šarif. (Jsou hlášeny i jiné datumy Mi’radže. 

Mi’radž se odehrál několikrát. Jeden se stal když byl vzhůru a spolu se Svým požehnaným tělem. Další se staly pouze s Jeho požehnanou duší.)

Nikah Rasúlulláha a Hadrat Aiše (Šawwal).

První bi’at v Aqabě (10. Dhu’l-hidždže/6. července, pondělí).

Rasúlulláh vyslal Mus’aba Ibn Umajra do Mediny, aby vyučoval Islám.

12/622 Sanat as-surur (Rok radosti): Většina lidí z Mediny přijala Islám.

Druhý bi’at v Aqabě (12. Dhu’l-hidždže/28. června, pondělí).

13/1/622 13. rok od bi’thatu, 1. rok od Hegiry, 622 n.l.

Hegira (Hidžri) rok: Muslimský Hidžri lunární rok začal 

(1. Muharramu/16. července).

Sanat al-izin: Muslimům bylo povoleno emigrovat z Mekky do Mediny.

Politeisté se shromáždili v Dar an-Nadwě a rozhodli se, že zabijí Rasúlulláha (25. Safaru/8. září).

HEGIRA: Rasúlulláh a Hadrat Abu Bakr vyrazili k jeskyni Thawr (26. Safaru, čtvrtek/9. září).

Z jeskyně na hoře Thawr vyrazili do Mediny 

(1. Rabi’ul-awwalu, pondělí/13. září).

Přijeli do vesnice Quba (8. Rabi’ul-awwalu, pondělí/20. září).

Masdžid al-Quba byl postaven (8.-11. Rabi’ul-awwalu/20.-23. září).

Rasúlulláh vedl první páteční salat v salatgahu, v údolí Ranona, mezi Qubou a Medinou. (12. Rabi’ul-awwalu, pátek/24. září).

Dorazili do Mediny (12. Rabi’ul-awwalu, pátek/24. září).

Pobýval v domě Abu Ajjuba al-Ansariho.

Začala výstavba Masdžidu an-Nabawi (Rabi’ul-awwal/září).

Členové Jeho rodiny přijeli do Mediny.

Azán al-Muhamed začal být recitován pětkrát denně.

Salman al-Farisi se stal Muslimem.

h.1/623 Mezi Muhadžiry a Ansary vzniklo bratrství.

První sepsaná dohoda: Protokol týkající se Mediny a údolí

Mediny je učinil nedotknutelnými, zakázanou oblastí (Ramadan/březen).

Bylo uděleno svolení k válce.

První výprava: Výprava Hadrata Hamzy, Ijs/Sif al-bahr (Ramadan/březen).

Výstavba Masdžidu an-Nabawi byla dokončena (Šawwal/duben). V Masdžidu an-Nabawi byla zřízena “Soffa”.

V Medině byly vytvořeny trhy a bazary.

První sčítání Muslimského lidu.

Výprava Ubajdy Ibn Harithy, Rabigh (Šawwal/duben).

Výprava Sa’da Ibn Abu Waqqase, Harrar (Dhu’l-qadah/květen).

As’ad ibn Zurara, Bara ibn Ma’rur a Kulthum ibn Hidm zemřeli.

‘Uthman ibn Maz’un zemřel, byl pohřben na hřbitově Džannat al-Baqi (Dhu’l-hidždža/červen). 

2/623 Rasúlulláh poprvé držel půst v den ašura (10. Muharramu/14. července).

První Ghaza: Abwa Ghaza (Waddan) (12. Safaru/15. srpna).

Buwat Ghaza (1. Rabi’ul-awwal/2. září).

První Ghaza u Badru/Safawan (Rabi’ul-awwal/září).

Ghaza Dhu’l-Ušajra (1. Džamad’al-awwal/31. října).

2/624 Výprava Abdulláha Ibn Džahše, Batn an-Nakhla (20. Radžabu/17. ledna).

Nikah Hadrata Aliho a Hadrat Fatimy (Radžab/leden).

Směr qibly byl změněn z Masdžidu al-aqsa na Masdžid al-haram/Kábu al-mu’azzamu (11. Šabanu, úterý/7. února).

Půst se stal fardem (Šaban/únor).

Začal se vykonávat tarawih salat (1. Ramadanu/26. února).

33 lidí z Ašabů se vrátilo z Habeše do Mekky, před Ghazou u Badru.

2 z nich zemřeli v Mecce al-Mukarramě, 7 z nich bylo uvězněno polyteisty, a 24 z nich se dostalo do Mediny al-Munawwary a přidalo se ke Ghaze u Badru.

Ghaza u Badru (12. Ramadanu/13. března).

Abu Džahl byl zabit.

Rasúlulláhova dcera, Hadrat Ruqajja, zemřela (Ramadan/březen).

Zakat se stal fardem (Ramadan/březen). Sadaqa al-Fitr se stala wadžib (Ramadan/březen).

První Íd při Ramadanu (al-Fitr) a vykonání íd salatu (1. Šawwalu/27. března).

Rasúlulláh a Hadrat Aiše byli oddáni (Šawwal/duben).

Hadrat Zajnab byla napadena při cestě z Mediny do Mekky (začátek Šawwalu/března).

Ghaza Karkarat al-Qadr (5. Šawwalu/31. března).

Ghaza Bani Kajnuka (15. Šawwalu/10. dubna).

Sawiq Ghaza (5. Dhu’l-hidždže/29. května).

Hadrat Fatima a Hadrat Ali byli oddáni (Dhu’l-hidždža/květen).

Uskutečnil se první Íd Qurban (al-Adha) (10. Dhu’l-hidždže/3. června).

3/624 Ka’b ibn Ašraf byl zabit (4. Rabi’ul-awwalu/25. srpna). 

Ghaza Anmar (Ghatfan, Zi-amr) (12. Rabi’ul-awwalu/2. září).

Ghaza Bahran (Nadžran) (6. Džamad’al-awwalu/25. října).

Hadrat ‘Uthman a Hadrat Umm Kulthum byli oddáni (Džamad’al-akhir).

3/625 Rasúlulláh se oženil s Hadrat Hafsou (Ša’ban/leden).

Hadrat Hasan se narodil (15. Ramadanu/1. března).

Ghaza u Uhudu (7. Šawwalu, sobota/23. března).

Ghaza Hamra al-asad (16. Šawwal/1. dubna).

4/625 Abdulláh ibn Unajs zabil Khalida Ibn Sufjana (5. Muharramu/17. června).

Událost Radži’ (Safar/červenec). 

Událost Bi’r Mauna (19. Safaru/31. července).

Bani Nadir Ghaza (Rabi’ul-awwal/srpen).

Alkohol se stal částečně haram (Rabi’ul-awwal/srpen-září).

Abdulláh, syn Hadrata ‘Uthmana a Hadrat Ruqajji, zemřel (Džamad’al-akhir/říjen).

Abu Salama zemřel (23. Džamad’u al-akhir/30. listopadu).

4/626 Hadrat Husejn se narodil (5. Ša’banu/10. ledna).

Rasúlulláh se oženil s Hadrat Zajnab bint Khuzajmou (Ramadan).

Rasúlulláh se oženil s Hadrat Umm Salamou

(na konci Šawwalu/na začátku dubna).

Fatima bint Asad zemřela.

Ghaza u Malého Badru (1. Dhu’l-qadahu/4. dubna).

5/626 Dhat al-Riqa’ Ghaza (10. Muharramu/11. června). 

Dumatu’l-Džandal Ghaza (25. Rabi’ul-awwalu/24. srpna).

Naše matka Zajnab bint Khuzajma zemřela (Rabi’ul-akhir/září).

Bani Muzajna delegace přijela do Mediny, stali se Muslimy (Radžab/prosinec).

Muraisi Ghaza (Bani Mustalaq) (2. Ša’ban/27. prosince)

Hadrat Aiše byla pomluvena.

Tajammum ajat byl zjeven.

5/627 Rasúlulláh se oženil s Hadrat Džuwajrijjou ibn Harith (Šaban).

Zákopová Ghaza (Handak) (Šawwal/březen).

Bani Qurajza Ghaza (23. Dhu’l-qadahu/15. dubna).

Rasúlulláh se oženil s Hadrat Zajnab bint Džahš (1. Dhu’l-qadahu/ 24. března).

Rasúlulláh se oženil s Hadrat Rajhanou bint Amr (Dhu’l-hidždža/duben-květen).

6/627 Výprava Muhameda Ibn Maslamy, Kurta (10. Muharramu/1. června).

Výprava Hadrata Aliho, Bani Sa’d ibn Fadak.

Ghaba Ghaza (Zi Qarda) (2. Rabi’ul-awwalu/22. července).

Výprava Gamra (Rabi’ul-awwal)

Výprava Muhameda Ibn Maslamy, Dhu’l-Qussa (Rabi’ul-awwal)

Výprava Abu Ubajdy Ibn Džarraha, Dhu’l-Qussa (Rabi’ul-akhir/září).

Výprava Zajda Ibn Harithy, Džamum (Rabi’ul-akhir).

Bani Lihjan Ghaza (1. Džamad’al-awwal/18. září).

Průzkumná výprava Zajda Ibn Harithy, Ijs (Džamad’al-awwal)

Abu’l-As se stal Muslimem. 

Výprava Zajda Ibn Harithy, Tarf (Džamad’al-akhir/říjen-listopad).

Výprava Zajda Ibn Harithy, Wadi al-Qura (Radžab/listopad-prosinec).

Výprava do Damašku/Obchodní karavan Zajda Ibn Harithy (Radžab).

Výprava Abdurrahmána Ibn Awfy, Dumatu’l-Džandal (Ša’ban/prosinec).

Výprava Zajda Ibn Harithy, Madjan (Ša’ban/prosinec).

Výprava Hadrata Aliho, Fadak (Ša’ban/prosinec).

6/628 Výprava Zajda Ibn Harithy, Umm Qirfa (Ramadan/leden).

Sucho v Medině/Modlitba za déšť (Ramadan).

Výprava Abdulláha Ibn Atiky, Abu Rafi’ (Ramadan/leden).

Průzkumná výprava Abdulláha Ibn Rawahy, Khajbar (Ramadan/únor). Výprava Abdulláha Ibn Rawahy, Usajjir ibn Zarim (Šawwal/únor).

Kurz ibn Džabir al-Fihri výprava (Dhu’l-qadah/březen). 

Umra výprava (2. Dhu’l-qadahu/14. března).

Bi’at ar-ridwan (Dhu’l-qadah/březen-duben).

Mírová dohoda v Hudajbiji (Dhu’l-hidždža/duben).

Súra al-Fath byla zjevena.

Delegace Bani Khuzaa, Bani Aslam a Bani Hušani přijely do Mediny, a staly se Muslimy.

Alkohol se stal úplně haramem.

Rasúlulláh svolil ke koňským a velbloudím závodům.

6,7/628 Rasúlulláh poslal zvací dopisy k Islámu (v posledních dnech měsíce Dhu’l-hidždža/v začátku Muharramu/květen).

7/628 Výprava Zajda Ibn Harithy, Hasmi (Džamad’al-akhir).

Ašama, Negus z Habeše, se stal Muslimem.

Nikah Hadrat Umm Habiby.

Muqawqas z Egypta poslal Mariji k Rasúlulláhovi.

Hadrat Aišina matka, Umm Ruman (radijalláhu ‘anha), zemřela.

Abu’l-As se stal Muslimem a obnovil nikah s Rasúlulláhovou dcerou Zajnab (Muharram/květen). 

Khajbar Ghaza (na konci Muharramu-Safar/červen).

Zajnab bint Harith se pokusila Rasúlulláha otrávit.

Zbývající Ašabové, kteří emigrovali do Habeše, přijeli do Mediny (Safar).

Aš’arijci přijeli do Mediny a byli poctěni tím, že se stal jedním z Ašabů al-kiram.

Lajla at-Taris: Rasúlulláh a Jeho Ašabové zaspali a nemohli vstát k rannímu salatu. 

Rasúlulláh se oženil s Hadrat Umm Habibou.

Rasúlulláhova kojná, Suwajba, zemřela.

Bazan, panovník z Jemenu, se stal Muslimem (Džamad’al-awwal/září).

Zázrak návratu slunce z horizontu pro odpolední salat Hadrata Aliho.

Wadi al-Qura Ghaza (Džamad’al-akhir/říjen).

Rasúlulláh se oženil s Hadrat Safijjí bint Hujaj.

Výprava Hadrata ‘Umara, Turaba (Ša’ban/prosinec).

Výprava Hadrata Abu Bakra, Nadžd (Ša’ban/prosinec).

Výprava Bašira Ibn Sa’da Ansariho, Fadak/Murra (Ša’ban/prosinec).

7/629 Výprava Ghaliba Ibn Abdulláha Lajse, Majfaa (Ramadan/leden). Výprava Bašira Ibn Sa’da Ansariho, Džinab (Šawwal/únor).

‘Umrat al-Qada výprava (Dhu’l-qadah-Dhu’l-hidždža/březen).

Rasúlulláh se oženil s Majmunou bint Harith (Dhu’l-qadah/březen).

8/629 Rasúlulláhova dcera, Hadrat Zajnab, zemřela (Safar).

Khalid ibn Walid, Amr ibn As a ‘Uthman ibn Talha se stali Muslimy (Safar).

Výprava Ghaliba Ibn Abdulláha, Qudajd (Safar/červen).

Výprava Ghaliba Ibn Abdulláha, Fadak (Safar/červen).

Muta bitva (Džamad’al-awwal/září).

Výprava Amra Ibn Ase, Dhat as-Salasil (Džamad’al-akhir/říjen).

Abu Sufjan se pokusil dohodnout mír, poté, co Kurajši porušili Mírovou Dohodu z Hudajbije.

8/630 Rasúlulláh se vydal dobýt Mekku (10. Ramadanu/1. ledna).

Podmanění Mekky (20. Ramadanu, čtvrtek/11. ledna).

Rasúlulláh navštívil hrob své matky, Hadrat Aminy, v Abwě.

Modly byly zničeny.

Hunajn Ghaza (11. Šawwalu/1. února).

Rasúlulláh se setkal se Svou mléčnou sestrou Šejmou.

Taif Ghaza (Šawwal/únor).

Rasúlulláh rozdělil válečnou kořist z Hunajnu, v Džiraně (5.-18. Dhu’l-qadahu/24. února-9. března).

Rasúlulláh vykonal ‘umru (19. Dhu’l-qadahu/10. března).

Kazatelna se třemi schody byla postavena pro Masdžid an-Nabawi.

Narodil se Rasúlulláhův syn, Ibrahim (Dhu’l-hidždža).

9/630 Rasúlulláh vyslal zakat důstojníky k některým kmenům (Muharram/duben-květen).

Výprava Ujajna Ibn Hisna Al-Fazariho (Muharram).

Tabuk Ghaza (Radžab/říjen).

Výprava Khalida Ibn Walida, Dumatu’l-Džandal (Radžab).

Rasúlulláh nechal zničit mešitu munáfiků, Masdžid al-Dirar.

Panovník Habeše, Negus Ašama, zemřel (Radžab/říjen).

Výprava Hadrata Abu Bakra, Raml (Ša’ban).

Rasúlulláhova dcera, Hadrat Umm Kulthum, zemřela (Ša’ban).

Rasúlulláh poslal druhý dopis Herakleiosovi, jako pozvánku k Islámu.

Sanat al-wufud (Rok poslů). 

Ka’b ibn Zuhajr se stal Muslimem, a Rasúlulláh mu daroval Svou hirku. 

9/631 Zemřel vůdce munáfiků, Abdulláh ibn Ubajj (Dhu’l-qadah).

Hadž se stal fardem.

Hadrat Abu Bakr byl zvolen jako amir al-hadž (vůdce hadže)

(Dhu’l-qadah-Dhu’l-hidždža/únor-březen).

Hadrat Ali byl poslán do Mekky, aby informoval o začátku Súry al-Baraa (Dhu’l-hidždža/březen).

10/631 Výprava Khalida Ibn Walida, Bani Harith (Rabi’ul-awwal/červen).

Výprava Hadrata Aliho, Jemen/Mazhidž (Ramadan/prosinec).

Bazan, guvernér Jemenu, zemřel.

Firuz, syn Negusovy sestry, se stal Muslimem.

Musajlamah al-Kadhdhab o sobě tvrdil, že je prorokem. 

10/632 Rasúlulláhův syn, Ibrahim, zemřel.

Rozlučkový Hadž: Rasúlulláh se vydal z Mediny na hadž (25. Dhu’l-qadahu/22. února).

Rasúlulláh přednesl Svou Khutbu na Rozloučenou (9. Dhu’l-hidždže/7. března).

Rozlučkový Tawaf (14. Dhu’l-hidždže/12. března, čtvrtek).

Hadrat Rajhana bint Amr zemřela.

11/632 Džabrail ‘alejhis-salam zarecitoval Rasúlulláhovi celý Korán al-karim dvakrát. 

Usama ibn Zajd byl jmenován velitelem armády, která mířila do Damašku.

Rasúlulláh začal mít bolesti hlavy (26. Safar/24. května, neděle).

Rasúlulláhovi se zvýšila horečka, začala u Něho malárie (27. Safar/25. května, pondělí).

Aswad al-Anasi, který tvrdil, že je prorokem, byl zabit (8. Rabi’ul-awwalu/4. června, čtvrtek).

Rasúlulláh učinil Hadrata Abu Bakra imámem (8. Rabi’ul-awwalu/4. června, noční salat).

Rasúlulláh vykonal Svůj poslední salat za Hadratem Abu Bakrem as-Siddiqem (12. Rabi’ul-awwalu, pondělí, ranní salat).

Rasúlulláh zemřel (12. Rabi’ul-awwalu/8. června, pondělí, před polednem).

Hadrat Abu Bakr byl zvolen Chalífou (12. Rabi’ul-awwalu/8. června, pondělí).

Rasúlulláh byl pohřben o půlnoci mezi úterkem a středou (středeční noc).

Usama ibn Zajd byl vyslán proti murtadům (odpadlíkům) (16. Rabi’ul-awwalu/12. června, pátek).

Usama ibn Zajd se vítězně vrátil (26. Rabi’ul-awwalu/22. června, úterý).

KÝM JSEM, A CO VLASTNÍM?

Pro mne tu nejsou ani růže, ani tulipány, v této zahradě,
Ani nákup, ani prodej, a žádné peníze, nejsou na tomto tržišti,
Není moci, ani svrchovanosti, bohatství nebo majetku,
Není trápení, potěšení, balzámu nebo zranění.
Kdybych tak věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Bytí, boží milost, život, a milosrdenství al-Karima!
Ústa, dar ar-Rahmana, řeč, věnována al-Qadimem!
Tělo, dílo al-Hudy, duše, darovaný dech!
Síla, svěřena Jeho mocí, smysly, věnovány al-Hakimem!
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Na tomto světě nemám nic, vskutku,
Cokoliv existuje, všechno bytí, pouze Jemu náleží,
Můj příchod na svět, je něco, co mne převyšuje,
Nemám důkazu, pro vlastnické právo na majetek,
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Mé bytí je pouhým obrazem, má duše je mi svěřena!
Říci, “Já“, před Ním, je skutkem nevhodným!
Neboť pro služebníka, podřídit se svému vlastníkovi, ‘povinností‘ je!
Říká, že já jsem ‘Jeho služebníkem,‘ jakoby prachu vzdal čest!
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Jsem chudým a potřebným; bohatství a přízeň Haqqu náleží;
‘Nic‘ je mým jediným majetkem, bytí a život Haqqu náleží; 
Věčnost, minulost a budoucnost, a hněv Haqqu náleží;
Vše, co lze vidět na světě tomto, i dalším, Haqqu náleží.
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Jíst, pít, vychutnávat si, toto máme od Razzaqa,18 Jeho atributu;
Svobodně se moci nadechnout od úzkosti, je Jeho milostí,
Vše dobré, co k nám přichází, je opět, Jeho darem,
Také Imán, největší požehnání, je opět, Jeho laskavostí.
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Pokud mi nebylo souzeno, jídlo ke mně nepřijde ani z nebe, ani ze země; 
Ani z rostlin, ani z masa, ve zkratce, odnikud na zemi.
O čem bylo předem rozhodnuto, se ke mně dostane, dalece za mou představivostí;
Jídlo přichází, není ho ani méně, ani více, než bylo souzeno před narozením.
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Přeměň černou noc na den, a den na noc, já nemohu,
Přeměň sníh a vodu na oheň, stříbro na wolfram, já nemohu.
Zastav otáčení země a znič ji, já nemohu,
Učiň ze zimního sněžného mraku, mrak dubnový, já nemohu.
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?
Když jsem neexistoval, můj Rabb, v dechu, si mě vybral;
V děloze mé matky, mou výživu přichystal,
Pověřil Své anděly, aby mi sloužili,
Poslal mě na zem, aby zakryl Svou svrchovanost.
Kdybych jen věděl, na tomto světě, kým jsem, a co vlastním?