PROROKA

Důvody pro sňatky našeho Pána, Proroka

Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) se poprvé oženil, ve věku dvaceti pěti let, s Hadrat Chadídžou (radijalláhu ‘anha). Ona měla čtyřicet let a byla vdovou. Ale byla velmi bohatá, krásná, inteligentní, vzdělaná, čestná, ušlechtilá a cudná. Žili společně dvacet pět let. Za života Hadrat Chadídže Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) nevstoupil do žádného jiného manželství.

Po smrti naší matky, Hadrat Chadídži (radijalláhu ‘anha), se náš Pán, Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) oženil podruhé. Vzal si naši matku, Hadrat Aiši (radijalláhu ‘anha), dceru Hadrata Abu Bakra, když Mu bylo padesát pět let. Rasúlulláh si ji vzal po Alláhově ta’ala nařízení. Žil s ní do Své smrti, po dobu osmi let. Byla velmi chytrá, inteligentní, vzdělaná, ctnostná, cudná a zbožná. Neboť měla velmi dobrou paměť, Ašabové al-kiram se jí vyptávali na hodně věcí, a mnohé se od ní naučili.

Důvody Jeho dalších sňatků byly vždy náboženské nebo politické, a nebo z milosrdenství a laskavosti. Všechny Jeho další manželky byly vdovy, a většina z nich byla starší. Například:

Když se pronásledování a poškozování Muslimů nevěřícími stalo nesnesitelným, skupina Ašabů al-kiram emigrovala do Habeše. Negus, habešský vládce, byl křesťanem. Položil Muslimům různé otázky, a neboť byl velmi ohromen jejich odpověďmi, přijal Islám. Pro Muslimy učinil mnoho dobrého. Ubajdulláh ibn Džahš, který měl slabou víru, se nechal oklamat knězi a stal se odpadlíkem, aby unikl chudobě, a kvůli světským věcem svou víru opustil.1 Tento prokletý člověk, který byl také synem Rasúlulláhovy tety z otcovy strany, se snažil přesvědčit svou ženu, Ummu Habibu, aby také opustila své náboženství, a mohli se tak stát bohatými. Když řekla, že bude raději chudobná, a že by raději zemřela, než aby opustila Muhamedovo ‘alejhis-salam náboženství, rozvedl se s ní. Čekal na to, až Umm Habiba zemře chudobou. Avšak zanedlouho zemřel on sám. Umm Habiba byla dcerou Abu Sufjana, vůdce Kurajšů v Mecce. V tu dobu náš Pán, Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), vedl proti Kurajšským armádám těžké bitvy, a Abu Sufjan bojoval všemi silami, aby zničil Islám.

Rasúlulláh se dozvěděl o silné víře Ummy Habiby (radijalláhu ‘anha), a o těžké situaci, která ji potkala. Napsal dopis Negusovi, v kterém se psalo, “Ožením se s Ummou Habibou, která žije v tvé zemi. Vykonej můj nikah (sňatek učiněn podle Islámských pravidel)! Poté ji pošli sem.“ Negus se již předtím stal Muslimem. Prokázal tomuto dopisu velkou úctu, přichystal hostinu, na kterou pozval Muslimy do svého paláce. Nikah bylo vykonáno sedmým rokem od Hegiry, a Negus při té příležitosti věnoval mnoho darů. A tedy, Umm Habiba byla za svůj imán odměněna, zbohatla a žila spokojeně. Díky ní, také další Muslimové žili spokojeně. A neboť ženy budou se svými manžely v Džanně, získala dobré zprávy o tom, že bude v nejvyšším stupni Džanny. Všechno potěšení a požehnání z tohoto světa nejsou ničím, ve srovnání s touto dobrou zprávou. Toto nikah bylo jedním z důvodů, proč byl Abu Sufjan v budoucnosti poctěn tím, že se stal Muslimem. Jak je vidět, toto nikah ukazuje stupeň Rasúlulláhovy moudrosti, inteligence, nadání, štědrosti a milosrdnosti.2

Druhým příkladem je dcera Hadrata ‘Umara, naše matka Hadrat Hafsa, která ovdověla. Ve třetím roce od Hegiry, když se Hadrat ‘Umar zeptal Hadrata Abu Bakra a Hadrata ‘Uthmana, “Oženíš se s mou dcerou?“, oba odpověděli, “Popřemýšlím o tom.“ Jednoho dne, když byli tito tři pohromadě, ještě s ostatními, se náš Pán, Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), zeptal, “Ó, ‘Umare! Vidím, že tě něco trápí? Co je to?“ Stejně jako jde vidět barva inkoustu v láhvi, Rasúlulláh byl schopen porozumět myšlenkám ostatních během vteřiny. Když se Mu to zdálo naléhavé, dotázal se. A jelikož je fardem říkat pravdu Jemu, i komukoli jinému, Hadrat ‘Umar odpověděl, “Ó, Rasúlulláh! Nabídl jsem ruku své dcery Abu Bakrovi i ‘Uthmanovi, ale oni ji nepřijali.“ Neboť Rasúlulláh nechtěl, aby tito tři Ašabové, které miloval nejvíce, byli smutní, a aby je učinil šťastnými, okamžitě řekl, “Ó, ‘Umare! Chtěl bys, abych dal tvou dceru někomu lepšímu, než je Abu Bakr a ‘Uthman?” Hadrat ‘Umar byl překvapen, neboť věděl, že není nikoho lepšího, než je Abu Bakr a Hadrat ‘Uthman. Řekl, “Ano. Ó, Rasúlulláh.“ A Rasúlulláh řekl, “Ó, ‘Umare, dej svou dceru mně!” A tak se Hadrat Hafsa stala matkou Abu Bakra, ‘Uthmana, a všech Muslimů, a stali se jejími služebníky, a Hadrat Abu Bakr, Hadrat ‘Umar a Hadrat ‘Uthman (radijalláhu ‘anhuma) si byli ještě blíže, a byli si navzájem ještě dražšími.3

Třetí příklad: V pátém nebo šestém roce od Hegiry, mezi stovky

“Všechny sňatky se všemi mými manželkami, a sňatky mých dcer, se uskutečnily se svolením, které Džabrail (‘alejhis-salam) přinesl od Alláha ta’ala.”
Hadís aš-šarif

zajatců z kmene Bani Mustalaq byla Harithova dcera Džuwajrijja. Když ji Rasúlulláh koupil, osvobodil, a oženil se s ní, všichni Ašabové al-kiram (‘alejhim-ur-ridwan) řekli, “Museli bychom se stydět, kdybychom drželi příbuzné Rasúlulláhovy ženy, naší matky, jako služebnice nebo poddané.” Všichni své zajatce osvobodili. Tento sňatek byl důvodem pro osvobození stovek zajatců. Naše matka, Hadrat Džuwajrijja (radijalláhu ‘anha), na to vždy vzpomínala a byla na to hrdá. Hadrat Aiše řekla, “Nikdy jsem neviděla požehnanější a šťastnější ženu, než Džuwajrijju.”4

V jednom z hadísů aš-šarif se uvádí, “Všechny sňatky se všemi mými manželkami, a sňatky mých dcer, se uskutečnily se svolením, které Džabrail (‘alejhis-salam) přinesl od Alláha ta’ala.”

Dalším důležitým důvodem, proč se náš Pán, Rasúlulláh, tolikrát oženil, bylo vyučovat Islám. Předtím, než byl zjeven ajat o hidžábu, tj. předtím, než bylo ženám přikázáno zahalovat se, ženy chodívaly k Rasúlulláhovi a ptaly se Ho na věci, které nevěděly. Když šel Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) do nějakého domu, ženy s nimi také seděly, poslouchaly a učily se. Když přišel ajat o hidžábu, a bylo zakázáno, aby na-mahram (nepříbuzná pokrevně nebo sňatkem) žena seděla s mužem a hovořili, Rasúlulláh již nepřijímal na-mahram ženy. Nařídil jim, aby se ptaly a učily od Jeho požehnané ženy, Hadrat Aiše. A neboť přicházel velký počet žen, které se vyptávaly, Hadrat Aiše nezvládala odpovídat všem. Pro zprostředkování této důležité služby, a aby odlehčil naší matce Aiše, oženil se s tolika ženami, s kolika bylo nezbytné. Skrze Své požehnané ženy předal ženám Muslimkám stovky choulostivých informací, týkajících se žen. Kdyby měl jen jednu ženu, bylo by velmi obtížné, jestli ne nemožné, aby se od ní všechny ženy učily. Aby mohlo být důkladně předáváno Alláhovo ta’ala náboženství, vzal si na Svá bedra břemeno a učinil sňatek s mnoha ženami.

Požehnané ženy našeho Pána, Proroka

Chadídže-tul-kubra (radijalláhu ‘anha): Pocházela z významné a aristokratické kurajšské rodiny. Byla dcerou Huwajlid ibn Asad ibn Abdil-Uzza ibn Qusaj. Byla Rasúlulláhovou první manželkou. Její otec se jmenoval Huwajlid, a její matka se jmenovala Fatima. 

Když si vzala Rasúlulláha, byla čtyřicetiletou vdovou. Našemu Pánu, Prorokovi, bylo v té době dvacet pět let. Měli spolu čtyři dcery a dva syny. Byla vdovou, která se věnovala obchodu. Měla správce, sekretářky a poddané. Byla velmi bohatá, vzdělaná a chytrá. Byla první svobodnou ženou, která se stala Muslimkou.

Když se Rasúlulláhovi Džabrail ‘alejhis-salam zjevil poprvé, byl vyděšen. Řekl Chadídži, co se stalo. A Chadídže (radijalláhu ‘anha) se stala prvním věřícím. Nevěřící uctívali modly, Rasúlulláha odmítali a posmívali se Mu. Způsobovali Mu mnoho utrpení. Chadídže (radijalláhu ‘anha) Ho utěšovala a snažila se Ho inspirovat. Obětovala pro Něho veškeré bohatství a majetek. Věrně Rasúlulláhovi sloužila po dobu dvaceti pěti let. Ani jednou Ho nezklamala. 

Zemřela ve věku šedesáti pěti let, v Mecce al-Mukarramě, tři roky před Hegirou, a tři dny po smrti Abu Taliba.

Rasúlulláh ji při každé příležitosti chválil, až do Své smrti. Dokonce, jednoho dne, zatímco ji doma vychvaloval, naše matka Aiše si nemohla pomoci a řekla, “Džanab al-Haqq ti udělil lepší.” On na to odpověděl, “Ne! Nebyl mi dán nikdo lepší, než ona. Když mě všichni nazývali lhářem, ona mi věřila. Když mi všichni ubližovali, ona mi pomohla. Zmírnila můj smutek.”

Hadrat Chadídže a její dcera Fatima-tuz-zahra jsou dvě ze čtyř žen, které jsou uvedeny v hadísu aš-šarif jako nejvýše postavené ženy na světě. Třetí je Hadrat Asija, faraonova žena, a čtvrtou je Hadrat Marjam (radijalláhu ta’ala ‘anhunna), matka Hadrata Isy.

Aiše (radijalláhu ‘anha): Ona byla Rasúlulláhovou druhou čistou manželkou. Byla dcerou Hadrata Abu Bakra. Její matka se jmenovala Umm Ruman. Narodila se osm let před Hegirou. Neměla děti. Rasúlulláh s ní učinil nikah rok po smrti Chadídže-tul-kubry, a dva roky před Hegirou. O tři roky později byla poctěna tím, že byla přivedena do Hudžry as-sa’adat v Medině. Její moudrost, inteligence, iffat (cudnost), a taqwa byly na velmi vysoké úrovni. Byla Rasúlulláhem velmi milována a chválena. Její nikah bylo vykonáno na Alláhův ta’ala příkaz. Je vychvalována v ajatu al-karimatu. Ašabové al-kiram se na ni obraceli se svými problémy. Bylo jí osmnáct let, když Rasúlulláh (sallalláhu ta’ala ‘alejhi wa sallam) zemřel. Jelikož její idžtihad (výklad problémů, které nejsou přesně pokryty Koránem al-karim nebo hadísy aš-šarif, srovnáváním je s těmi, které jsou v nich k dispozici) se lišil od idžtihadu Hadrata Aliho, byla mezi Ašaby al-kiram, kteří bojovali proti Hadratu Alimu při Incidentu s Velbloudem. Když se stal Hadrat Ali mučedníkem, velmi ji to zarmoutilo. Hurifijové ji velmi očerňují. Říkají o ní, že Hadrata Aliho neměla ráda. Nicméně, ona byla tou, kdo předal hadís aš-šarif, “Láska k Alimu je součástí imánu.“ Takto potvrdila, že Hadrata Aliho ráda měla, a že rádi by ho měli mít všichni. 

Zemřela v Medině, v 57. roce od Hegiry, když jí bylo šedesát pět let. Její

“Ne! Nebyl mi dán nikdo lepší, než ona. Když mě všichni nazývali lhářem, ona mi věřila. Když mi všichni ubližovali, ona mi pomohla. Zmírnila můj smutek.”
Hadís aš-šarif

hrob se nachází na hřbitově Baqi.

Sawda bint Zam’a (radijalláhu ‘anha): Byla Rasúlulláhovou třetí ženou. Ona a její předchozí manžel se stali Muslimy, a emigrovali společně do Habeše. Když se vrátili do Mekky, její manžel zemřel. Rasúlulláh se nejprve oženil s Hadrat Aišou, a poté s Hadrat Sawdou. Sawdu vzal do Svého domu v Mecce, a Hadrat Aiši do Svého domu v Medině. Byla velmi soucitnou a cudnou ženou.

Zemřela během chalífátu Hadrata ‘Umara.5

Hafsa (radijalláhu ‘anha): Je dcerou Hadrata ‘Umara (radijalláhu ‘anh). Jejím prvním manželem byl Hunajs. Společně emigrovali do Habeše a do Mediny. Když v mladém věku ovdověla, její otec ji nabídl nejprve Hadratu Abu Bakrovi, poté Hadratu ‘Uthmanovi. Oba se omluvili a odmítli. Hadrat ‘Umar byl zarmoucen. Ve třetím roce od Hegiry byla poctěna s nikah s Rasúlulláhem. Po nějaké době se s Hafsou Rasúlulláh rozvedl. Na pokyn Džabraila ‘alejhis-salam si ji opět vzal. Hodně se postila a vykonávala salat.

Zemřela ve 41. roce od Hegiry, když jí bylo šedesát let.

Zajnab bint Khuzajma (radijalláhu ‘anha): Vykonávala mnoho ibádatů a dávala hojně sadaqu. Dříve byla ženou Abdulláha ibn Džahše. Abdulláhova matka byla Umajma, Rasúlulláhova teta z otcovy strany. V Ghaze u Uhudu se stal mučedníkem.

I když byla poctěna tím, že měla nikah s Rasúlulláhem, zemřela o osm měsíců později.6

Umm Salama (radijalláhu ‘anha): Jmenovala se Hind. Emigrovala do Habeše se svým manželem Abu Salamem. Abu Salama byl bratrem Ubajdulláha ibn Džahše. Matka Ubajdulláha ibn Džahše se jmenovala Barra, a byla Rasúlulláhovou tetou z otcovy strany. Abu Salama zemřel ve čtvrtém roce od Hegiry, neboť podlehl zranění z Ghazy u Uhudu. Nepřijala žádosti o ruku Hadrata Abu Bakra a Hadrata ‘Umara. Byla poctěna s nikah s Rasúlulláhem. 

Zemřela v Medině v padesátém devátém roce od Hegiry, ve věku osmdesát čtyři. Zemřela jako poslední z Rasúlulláhových manželek.7

Džuwajrijja (radijalláhu ‘anha): Byla dcerou Haritha, náčelníka kmene Mustalaq. Byla vzata do zajetí v Ghaze Muraisi, v pátém roce od Hegiry. Její manžel, syn jejího strýce, byl zabit v bitvě. Bylo jí v té době dvacet let a byla velmi krásná. Říká se, že když byla Džuwajrijja na prodej, její otec přijel do Mediny se stádem velbloudů, aby ji mohl vykoupit. A jelikož se nechtěl vzdát svých dvou nejlepších velbloudů, schoval je mimo město. Rasúlulláh  mu řekl, aby přivedl i dva velbloudy, které schoval na tom a tom místě. Haritha byl ohromen; on, jeho dva synové, a další, se v tu chvíli stali Muslimy. Rasúl ‘alejhis-salam přijal jeho velbloudy, a dal mu zpět jeho dceru. Ona se stala také Muslimkou. Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) požádal otce Džuwajrijje o její ruku, a oženil se s ní.

Zemřela v padesátém šestém roce od Hegiry.

Zajnab bint Džahš (radijalláhu ‘anha): Byla dcerou Umajmy, Rasúlulláhovy tety z otcovy strany, a sestrou Abdulláha ibn Džahše. Její otec se jmenoval Burra. Neboť se nestal Muslimem, říkali mu Džahš. Zajnab byla mezi prvními Muslimy.   

Náš Pán, Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), ji nejprve oddal za Svého nevlastního syna, Zajda ibn Haritha. Rozvedli se třetím rokem od Hegiry, neboť Zajd neplnil její práva. 

Rasúl ‘alejhis-salam se s ní chtěl oženit. Když se o tom Zajnab dozvěděla, z radosti vykonala dva rak’aty a pomodlila se, “Ó, můj Rabbi! Tvůj Rasúl si mě chce vzít. Pokud je to Tvým rozhodnutím, bude mi ctí stát se Jeho ženou, nechť se tak stane.“ Její modlitba byla přijata. Ve 37. ajatu Súry al-Ahzab bylo zjeveno, v maalu, “Poté, co s ní Zajd učinil, co si přál (tj. rozvedl se s ní), učinili jsme ji tvou ženou.” Neboť její nikah bylo vykonáno Alláhem ta’ala, Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) s ní další nikah nevykonal. Zajnab (radijalláhu ‘anha) na to byla vždy pyšná a říkala, “Každou ženu do manželství předává její otec. Avšak mé nikah bylo vykonáno Alláhem ta’ala.” V té době jí bylo třicet osm let. 

Zemřela během dvacátého roku od Hegiry, ve věku padesát tři let.8

Byla velmi štědrá a milovala dávat sadaqu. Byla také velmi zručná v ručních pracích. Rozdávala své ruční práce a vše, co dostala, svým příbuzným a chudým. Chalífa ‘Umar dal dvanáct tisíc dirhamů každé z Rasúlulláhových čistých manželek. Zajnab bint Džahš to, okamžitě po obdržení, rozdala chudým a jako sadaqu. Hadrat Aiše ji velmi chválila. Hadís aš-šarif, “Mezi mými manželkami, první, která mě bude následovat, bude ta, jenž je velmi velkorysá,“9 naznačil, že zemře jako první. Neboť byla tou, jenž dávala nejvíce sadaqa.

Francouzský básník Voltaire, který byl nemorální a pomluvač, napsal hru, která obsahovala báseň o Rasúlulláhovi, a Jeho přijetí nikah s Hadrat Zajnab, použitím ohavných a vymyšlených pomluv, které jsou naprosto v rozporu s historií, fakty a zachovalými zprávami. Tato ohavná kniha, která není vhodná pro vzdělaného a inteligentního člověka, potěšila jeho velkého nepřítele, Papeže, který ho dříve vyloučil, a napsal mu lichotivý dopis. 

Když se Sultán Abdulhamid II, Chalífa Muslimů, dozvěděl o tom, že se tato hra má hrát na jevišti, okamžitě tomu zamezil uložením ultimáta francouzské a britské

“Láska k Sajjidům a Šarifům vede k umírání, a vydání posledního dechu, s imánem.“
Abu Mudžahid Enver ibn Nazif (rahmatulláhi ‘alejh)

vládě, a zachránil lidstvo od nízkosti a potupy.

Safijja (radijalláhu ‘anha): Byla dcerou Hujaje ibn Akhtaba, hlavy Židů v Khajbaru. Byla v Khajbaru zasnoubena s Židem. Vzala si tedy Kanana ibn Haqiqa, který byl velmi bohatý. Když byl Khajbar dobyt v sedmém roce od Hegiry, Safijja byla zajata. Při rozdělování zajatců se dostala k Rasúlulláhovi, který ji osvobodil. Stala se Muslimkou a byla poctěna s nikah s Rasúlulláhem.

Zemřela v Medině, v padesátém roce od Hegiry.10

Umm Habiba (radijalláhu ‘anha): Byla dcerou Abu Sufjana ibn Harba ibn Umajje, a sestrou Hadrata Mu’awije. Její matkou byla Hind. Společně se svým manželem, Ubajdulláhem ibn Džahšem, se stali Muslimy, a emigrovali do Habeše (Habašistan). Neboť se jí v Habeši narodila dcera Habiba, říkalo se jí Umm Habiba (Matka Habiby). Její manžel se tam nechal oklamat knězem, stal se odpadlíkem a zemřel. Zůstala sama, a chudobná. Řekla, “Rasúlulláhovo náboženství neopustím.“ Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) si ji chtěl vzít za ženu, a učinit ji šťastnou. V sedmém roce od Hegiry zaslal Negusovi dopis. Po této Prorokově žádosti ji Negus provdal za Rasúla al-akram, a poslal ji do Mediny.

Majmuna (radijalláhu ‘anha): Její původní jméno bylo Barra, avšak Rasúlulláh ho změnil na Majmunu. Její manžel zemřel. Když jeli, po dobytí Khajbaru, do Mekky za účelem vykonat ‘umra (hadž al-asghar, malá pouť), byla na cestě zpět do Mediny poctěna s nikah s Rasúlulláhem. V padesátém třetím roce od Hegiry onemocněla. Řekla, “Odvezte mě z Mekky. Neboť Rasúlulláh mi sdělil, že v Mecce nezemřu.” Když ji odvezli mimo Mekku, zemřela na místě (zvané Sarf), kde se dříve konalo její nikah s Rasúlulláhem.11

Marija (radijalláhu ‘anha): Stala se Muslimkou v době, kdy byla služebnicí našeho Pána, Proroka, a poté byla poctěna s nikah s Rasúlulláhem. Neboť Marija byla poslána jako dar, od Muqawqase, vládce Alexandrie v Egyptě, její původ a datum narození nejsou s přesností známy. Náš Pán, Rasúl al-akram, měl s naší matkou, Hadrat Marijí, syna jménem Ibrahim. Hadrat Marija byla velmi tichou a klidnou ženou. Zemřela v posledních letech chalífátu Hadrata ‘Umara, 637 n.l. (H 16). Byla pohřbena na hřbitově Baqi.12

Rajhana (radijalláhu ‘anha): Stala se Muslimkou v době, kdy byla služebnicí našeho Pána, Proroka. Pocházela z židovského kmene Bani Qurajza v Medině. Její rodovou linií je Rajhana bint Šam’un ibn Jazid nebo Rajhana bint Zajd ibn Amr ibn Hanafa ibn Šam’un ibn Jazid. Její datum narození není přesně známo.

Zemřela v roce 631 n.l. (H 10), v Medině, před smrtí našeho Pána, Proroka. Byla pohřbena na hřbitově Baqi.13

Potomci našeho Pána, Proroka

Náš Pán, Prorok, měl sedm dětí, z toho tři syny a čtyři dcery. Všichni, kromě Hadrat Fatimy, zemřeli dříve, než náš Pán, Rasúlulláh. Rodová linie našeho milovaného Proroka pokračovala skrze naši matku Hadrat Fatimu. Z potomků Jeho vnuků, ti od Hadrata Husajna jsou nazývaní sajjidové, a od Hadrata Hasana jsou nazýváni šarifové.

Chovat úctu k sajjidům a šarifům znamená chovat úctu k našemu Pánu, Prorokovi.

Ten, kdo sajjidy a šarify miluje, zemře, a vydá svůj poslední dech, jako Muslim.

Qasim (radijalláhu ‘anh): Byl prvním z Rasúlulláhových tří synů. Z tohoto důvodu se Rasúlulláhovi říkalo “Abu’l Qasim” (Otec Kasima). Narodil se v Mecce, před bi’thatem. Jeho matkou byla Chadídže-tul-kubra.

Zemřel, když měl sedmnáct měsíců.14

Zajnab (radijalláhu ‘anha): Byla první ze čtyř Rasúlulláhových dcer. Narodila se, když bylo našemu Pánu, Prorokovi, třicet let. Než bylo Rasúlulláhovi oznámeno Jeho proroctví, provdala se za Abu’l-As ibn Rabiho, který byl synem sestry její matky, Hadrat Chadídže.15

Abu’l-As se zprvu Muslimem nestal. Byl zadržen v Ghaze u Badru a posléze propuštěn pod podmínkou, že svou ženu pošle do Mediny. I když ji poslal spolu se svým bratrem, po cestě je zadrželi nevěřící a přivedli Zajnab zpět. Rasúl ‘alejhis-salam poslal do Mekky Zajda ibn Harithu, a ten Zajnab převezl v noci do Mediny. Abu’l-As se stal Muslimem po Hudajbijské výpravě. Poté si Zajnab opět vzal.

Zemřela v osmém roce od Hegiry, ve věku třicet jedna. Zanechala po sobě dvě děti. Jedním byl Ali, ten zemřel ještě, než dospěl. Druhým byla Umama. Hadrat Zajnab řekla Fatimě (radijalláhu ‘anha) před svou smrtí, že si přeje, aby byly její děti v péči Hadrata Aliho. Její syn Ali seděl na Rasúlulláhově velbloudu, při dobytí Mekky. Hadrat Ali si vzal Umamu za ženu.16

Ruqajja (radijalláhu ‘anha): Byla druhou dcerou našeho Pána, Rasúlulláha. Narodila se, když bylo našemu Proroku třicet tři let. Její matkou je Chadídže-tul-kubra. Byla velmi krásná. Byla ženou Hadrata ‘Uthmana. Předtím byla zasnoubena s Abu Lahabovým synem, ‘Utbou. Aby Rasúlulláhovi ublížili, Abu Lahab se svou ženou přesvědčili svého syna, aby zasnoubení zrušil. Když byla zjevena súra “Tabbat jada”, ‘Utba se s ní rozvedl ještě před svatbou. Poté přišlo wahy, a byla provdána za Hadrata ‘Uthmana. S Hadratem ‘Uthmanem dvakrát emigrovala do Habeše, a poté do Mediny al-Munawwary.

Hadrat Ruqajja onemocněla, když jí bylo dvacet dva let, před Ghazou u Badru. Hadrat ‘Uthman dostal nařízení, aby nejezdil do Badru, aby se mohl postarat o svou ženu. Zemřela v den, kdy se do Mediny dostala zpráva o vítězství v Badru, a ještě ten den byla pohřbena.17

Umm Kulthum (radijalláhu ‘anha): Byla Rasúlulláhovou třetí dcerou. Byla zasnoubena s ‘Utajbou, Abu Lahabovým druhým synem. Když byla zjevena súra “Tabbat jada”, ‘Utajba se s ní rozvedl ještě před svatbou a Rasúlulláhovi řekl nehezká slova. Poté ho náš Pán, Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) , proklel, řekl, “Ó, můj Rabbi! Ať ho přepadne jedna z tvých šelem!” Lev ho roztrhal na cestě do Damašku. Po Ruqajjině smrti přišlo wahy, a za Hadrata ‘Uthmana se provdala Umm Kulthum.

Zemřela v devátém roce od Hegiry. Rasúlulláh vedl její džanaza salat, a zatímco stál vedle jejího hrobu, když byla pohřbívána, z Jeho požehnaných očí Mu tekly slzy.18

Fatima (radijalláhu ‘anha): Byla Rasúlulláhovou čtvrtou dcerou, manželkou Hadrata Aliho, a tchýní Hadrata ‘Umara. Když se vdala, bylo jí patnáct let.19 V knize “Mawahib al-ladunnijja”, v kapitole výprava Sawiq, se píše, že její mahr byl čtyři sta mithqalů stříbra. Tato suma se rovnala 57,14 mithqalům zlata. (Dnešních 38 zlatých mincí.) Alimu (radijalláhu ‘anh) tehdy bylo dvacet pět let. On je v Ahl al-bajtu. Měla světlou kůži, a byla velmi krásná. Narodila se v Mecce, třináct let před Hegirou, a zemřela v jedenáctém roce od Hegiry, ve věku dvacet čtyř let. Měla tři syny, Hasana, Husajna a Muhsina, a dvě dcery, Umm Kulthum a Zajnab.20

Rasúlulláhova rodová linie pokračovala skrze Fatimu. Zajnab se provdala za Abdulláha ibn Dža’fara Tajjara, a měla dvě děti: Aliho a Umm Kulthum. Tito jsou nazýváni Šarif al-Dža’fari.

Abdulláh (radijalláhu ‘anh): Byl Rasúlulláhovým posledním potomkem, kterého měl s Chadídží-tul-kubrou. Narodil se poté, co byl Rasúlulláh informován o Svém proroctví, a zemřel nedlouho poté, ještě jako miminko. Říká se mu také Tajjib a Tahir. Když Abdulláh zemřel, As ibn Wail řekl, “Muhamed přišel o Svou rodovou linii.“ Alláh ta’ala nevěřícímu Asi odpověděl súrou “Inna a’tajna”.21

Ibrahim (radijalláhu ‘anh): Byl Rasúlulláhovým třetím a také posledním synem. Jeho matkou byla Marija, která byla poslána Muqawqasem, Herakleiosovým guvernérem Egypta, jako dar. Narodil se v osmém roce od Hegiry, a zemřel, když mu bylo rok a půl. Když onemocněl, Rasúlulláh ho držel ve Svém náručí, a z Jeho požehnaných očí Mu stékaly slzy. Když Ibrahim zemřel, řekl, “Ó, Ibrahime! Jsme tvou smrtí tak zarmouceni. Naše oči jsou uplakané; v našich srdcích máme bolest. Ale neřekneme nic, čím bychom se mohli provinit vůči našemu Rabbovi.“22 Byl pohřben na hřbitově Džannat al-Baqi.

V ten den bylo zatmění slunce. Někteří lidé si říkali, že jeho smrt byla důvodem pro zatmění slunce. Když to náš Pán, Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), uslyšel, řekl, “Měsíc a slunce jsou dvě Alláhova ta’ala stvoření, která ukazují na Jeho existenci a jednotu. Nezatmí se kvůli ničí smrti, ani narození. Vzpomeň si na Alláha ta’ala, když je vidíš.”

Iláhi! Kvůli dítěti Fatimy,
Učiň mým posledním slovem kalima at-tawhid!
Ať už je tato má modlitba přijata nebo odmítnuta,
Upínám se na Prorokův Ahl al-bajt.

Ahl al-Bajt ar-Rasul (Al ar-Rasul – Al al-Aba)

Alláh ta’ala říká Ahl al-bajtu v Koránu al-karim, v maalu, “Alláh ta’ala z vás chce odstranit ridžs, tj. všechny nedostatky a nánosy, a má v úmyslu vás očistit do úplné čistoty.“23

Ašabové al-kiram se zeptali, “Ó, Rasúlulláh! Kdo jsou Ahl al-bajt?“ V tu chvíli přišel Imám Ali. On si ho vzal pod Svůj požehnaný kabát. Poté Fatima tuz-zahra, Imám Hasan, a Imám Husajn přišli jeden po druhém. Všechny si je vzal k Sobě a řekl, “Zde, tito jsou mým Ahl al-bajtem.“ Těmto vznešeným lidem se také říká “Al al-Aba a Al ar-Rasúl.”24

Láska k Ahl al-bajtu an-Nabawi vede člověka k tomu, že vejde do

“Ti, kteří přejdou Most Sirat bez jediného uklouznutí, budou ti, kteří velmi milují můj Ahl al-bajt a mé Ašaby.“ Hadís aš-šarif

áchiry s imánem, a k tomu, že u svého posledního dechu dosáhne spásy. Láska k Ahl al-bajtu je fardem každého Muslima. Sarwar al-alam (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) řekl v jednom ze Svých Hadísů aš-šarif, “Můj Ahl al-bajt jsou jako Nuhova ‘alejhis-salam Archa. Ti, jenž je budou následovat, dosáhnou spásy. Zbytek zahyne.”25

Ahl al-Bajt an-Nabawi jsou obdařeni nespočtem ctností, a dobrem. Je jich nespočet, a není v lidské moci je dostatečně popsat a vychválit. Jejich hodnotám a velikosti lze porozumět pouze skrze ajaty al-karimaty.

Je tam Ali, Hasan a Husajn,
Jejich láska je v srdcích a duších,
V den mahšaru, u nejvyššího soudu,
Ó, Muhamede, mé srdce po tobě touží.
Naše hora je Hora Arafat,
Tam, naše modlitby jsou vyslyšeny,
V Medině, náš Prorok je pochován,
Ó, Muhamede, mé srdce po tobě touží.

Imám aš-Šáfi’i to vyjádřil velmi krásně, slovy, “Ó, Ahl al-bajt ar-Rasúl! V Koránu al-karim, Alláh ta’ala nařizuje, abychom vás milovali. Skutečnost, že salat těch, kteří se za vás ve svém salatu nemodlí, není přijat, ukazuje vaši hodnotu a vysoké postavení. Vaše čest je tak veliká, že vás Alláh ta’ala zdraví v Koránu al-karim.”

Hadrat Anas řekl, “Rasúlulláh byl dotázán, ‘Koho miluješ z Ahl al-bajtu nejvíce?‘ On odpověděl, ‘Hasana a Husajna.‘“26

Hadrat Abu Hurajra řekl, “Byl jsem jednou s Rasúlulláhem, když přišel Hasan. Rasúlulláh řekl, ‘Ó, můj Rabbi! Miluji ho. Ty ho také miluj, a miluj ty, jenž ho milují,’ a jindy zase řekl, ‘Hasan a Husajn jsou mým aromatem na tomto světě.’”

A opět, náš Pán, Prorok, řekl, “Zanechám vám po sobě dvě věci. Pokud se jich budete držet, nezbloudíte. První je větší, než ta druhá. První je Korán al-karim, kniha Alláhova ta’ala, jenž je silným lanem, dosahujícím z nebes na zemi. Druhou věcí je můj Ahl al-bajt. Tyto dvě věci jsou nerozlučné. Kdokoli se jich nebude držet, opustí mou cestu.”27

Hadrat Hasan a Hadrat Husajn (radijalláhu ‘anhuma) onemocněli. Náš Pán, Prorok, řekl Hadratu Alimu a Hadrat Fatimě, “Učiňte pro tyto vaše drahoušky nazr (slib)!“ Hadrat Ali, naše matka Fatima, a jejich služebná Fidda, učinili nazr, že budou držet půst po dobu tří dnů. Tato dvě nebeská aromata se uzdravila. Avšak nebylo u nich doma nic k jídlu. Hadrat Ali si vypůjčil tři sa’28 ječmene od jednoho Žida. Všichni tři měli v úmyslu držet půst, jak slíbili. Hadrat Fatima namlela část z toho ječmene a upekla pět bochníků chleba. Jeden pro každého. Byl čas iftaru (čas na přerušení půstu). Položila jeden bochník chleba před Hadrata Aliho, jeden před Hadrata Hasana, jeden před Hadrata Husajna, jeden před služebnici Fiddu, a jeden před sebe. Zrovna se chystali jíst, když přišel velmi chudobný muž a řekl, “Ó, Ahl al-bajt ar Rasúlulláh! Jsem chudobný muž z chudobných Muslimů. Prosím, dejte mi jídlo. Nechť vás Alláh ta’ala odmění požehnáním v Džanně.“ Dali mu svůj chléb a přerušili půst vodou. Další den opět drželi půst. Služebná namlela ječmen a napekla, opět, pět bochníků chleba. V čase iftaru, když se chystali přerušit půst chlebem před nimi, přišel k nim sirotek. Všech pět dalo sirotkovi svůj chléb, a učinili ho tak šťastným. Přerušili svůj půst vodou a šli spát. Následující den opět drželi půst. Zase napekli pět bochníků chleba ze zbývajícího ječmene, a položili si chleby před sebe. Když se chystali na iftar, přišel k nim zajatec a řekl, “Hladovím již tři dny. Svázali mě a nedali mi žádné jídlo. Prosím, smilujte se nade mnou kvůli Alláhovi ta’ala.” Všech pět mu dalo svůj chléb, a učinili iftar s vodou. Na to Alláh ta’ala uvedl v ajatu al-karimatu, v maalu, “Oni jsou ti, jenž vyplnili svůj nazr. Neboť se obávají dlouhého a nekonečného dne kijámetu, dali své jídlo, po kterém velmi toužili, chudobnému, sirotkovi a zajatci. Řekli, ‘Dali jsme ti jídlo kvůli Alláhovi ta’ala. Neočekáváme za to díky, ani nic jiného.’”29 “Z tohoto důvodu jim Džanab al-Haqq poskytl šarab al-tahur (nejčistší nápoj)...“30

Podle Abu Hurajry (radijalláhu ‘anh) náš Prorok řekl, “Dobří mezi vámi jsou ti, jenž, po mně, budou dobří k mému Ahl al-bajtu.“ 

Hadrat Ali uvedl, že náš Prorok řekl, “Budu se přimlouvat v den kijámetu za ty, jenž byli dobří k mému Ahl al-bajtu.“

“Ti, kteří přejdou Most Sirat bez jediného uklouznutí, budou ti, kteří velmi milují můj Ahl al-bajt a mé Ašaby.“

Hadís aš-šarif, předaný Hadratem Imámem ar-Rabbanim, “Ten, kdo miluje Aliho, zajisté miluje mě. Ten, kdo je k Alimu nepřátelský, je zajisté nepřátelský ke mně. Ten, kdo Alimu ublíží, zajisté ubližuje mně. A kdo ubližuje mně, zajisté ubližuje Alláhovi ta’ala.”

Náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Alláh ta’ala mi nařídil, abych miloval čtyři lidi. Řekl, že On je také miluje.“ Když byl dotázán, “Kdo je to, prosím, řekni nám jejich jména, Ó, Rasúlulláh?“ Řekl, “Ali je jedním z nich, Ali je jedním z nich, Ali je jedním z nich, Abu Zar, Mikdad, a Salman.“

“Na ty, jenž mi ublíží skrze mou rodinu, bude čekat přísný trest.“

V hadíse aš-šarif, řekl, “Fatima je částí ze mě. Ten, kdo jí ublíží, ublížil mně.“ Hadrat Abu Hurajra řekl, “Náš Pán, Prorok, řekl Hadratu Alimu, ‘Fatima je mi dražší, než jsi ty. Ty jsi pro mne cennější (tj. vzácný), než je ona!’“31

 A opět, řekl, “Nechci od vás nic za to, že jsem vám přinesl náboženství Islám. Pouze chci, abyste milovali můj Ahl al-bajt, který je mi blízký.“ 

Islámští učenci považovali lásku k Ahl al-bajtu za podmínku pro to, aby umřeli s imánem. Tito lidé v sobě mají část z Rasúlulláha. Vážit si a projevovat úctu k Ahl al-bajtu, je povinností každého Muslima.

Veliký Islámský učenec, Imám ar-Rabbani (rahmatulláhi ‘alejh), řekl, “Můj otec byl velmi hluboce znalý učenec ve zřejmém a skrytém vědění, tj. v duchovním vědění. Vždy nám radil a nabádal nás, abychom milovali Ahl al-bajt. Řekl, že tato láska velmi člověku pomáhá v udržení imánu při posledním vydechnutí. Když přišel jeho čas, byl jsem u jeho postele. V jeho posledních chvílích, když začal ztrácet vědomí, jsem mu připomněl jeho radu, a zeptal se, jak ho tato láska ovlivňuje. I v tomto stavu řekl, ‘Plavu v moři lásky k Ahl al-bajtu.‘ Začal jsem chválit a velebit Alláha ta’ala. Láska k Ahl al-bajtu je hlavním krédem Ahl as-sunny. A z této lásky bude člověk těžit v áchiře.”

Hadrat Fatima a její potomkové, kteří přijdou na tento svět až do dne kijámetu, jsou Ahl al-bajtem. Je povinností je milovat, i kdyby byli rebelové. Milovat je, pomáhat jejich srdci, tělu a majetku, úcta k nim, a jejich následování, povede k umírání s imánem. 

(V Hamě, Sýrii, existoval soud pro sajjidy [Rasúlulláhovy potomky]. Potomkové z této požehnané rodové linie tam byli zapsáni v přítomnosti soudce a dvou svědků. Mustafa Rašid Paša, loajální přítel Britů, tento soud zrušil.)

Imámové Ahl as-sunny získali nejvíce znalostí ohledně imánu, fiqhu, tasawwufu, a dokonce znalosti tafsiru a hadísů, od imámů Ahl al-bajtu. Rostli s jejich výukou, a přízní. Obdrželi od nich dobré zprávy.

Muslimové milují Rasúlulláhův Ahl al-bajt (radijalláhu ta’ala ‘anhum adžma’in) více, než kohokoli jiného, a také milují ty, jenž milují Ahl al-bajt. Tito Muslimové, kteří milují Ahl al-bajt, a následují je, jsou nazýváni “Ahl as-sunnah”. Všichni z Ahl as-sunny, se ve všech svých salatech modlí za Ahl al-bajt.

Věřící, který viděl Alláhova Posla, je nazýván ‘Sahabi’.
Ašabové al-kiram je názvem pro celou jejich komunitu. 
Nur v okamžiku zaplnil srdce těch, jenž Posla viděli,
Svatý Korán Jeho Sahabijce velmi chválí.
Všichni z nich používali své majetky, a věnovali své životy, pro Prorokovu věc,
Byli zdrojem vědění v časech míru, a ve válce se stávali lvy.
Hadísy aš-šarif popisují Jeho Sahabijce, jako hvězdy v temnotě;
Následuj kohokoli z nich, a tvá cesta se rozjasní!
Jeho Sahabijové se k sobě navzájem chovali láskyplně, a úctihodně;
Muslimové, kteří přišli po nich, takto jednotně hovořili.
Předali nám Korán a hadísy,
Čistota jejich srdce poskytovala důvěru mysli druhých.
Poškodit jednoho z nich znamená poškodit kořen Islámu.
Ten, kdo pomlouvá Ašaby, kazí ovoce Koránu.
Pokud jsi pravým Muslimem, drž se každého z nich s úctou,
A nejprve řekni salat a salam Rasúlovu Ahl al-bajtu!