PROROKA

“Muhamed (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) je Alláhovým ta’ala Rasúlem. Ti, kteří jsou s Ním (Ašabové al-kiram), jsou všichni tvrdí k nevěřícím. Avšak jsou velmi milosrdní (soucitní) jeden k druhému.” 
al-Fath: 29

Přátelé našeho Proroka: Muslim, žena nebo muž, dítě nebo dospělý, který našeho Pána, Rasúlulláha, jednou viděl, i kdyby to bylo jen na okamžik, pokud s Ním slepý člověk jednou hovořil, a zemřel s imánem, je nazýván “Sahib” nebo “Sahabi”. Pokud je jich více, než jeden, jsou nazýváni “Ašab al-kiram” nebo “Sahaba al-kiram” nebo “Sahb” (radijalláhu ‘anhum adžma’in).

Člověk, který byl nevěřícím, když Rasúlulláha viděl, a stal se věřícím až po Prorokově smrti, nebo člověk, který byl věřící, když Ho viděl, ale později se stal odpadlíkem, není sahabi. Člověk, který se stal odpadlíkem poté, co byl sahabi, a získá zpět imán po Rasúlulláhově smrti, je sahabi. Neboť náš Pán, Prorok, je také prorokem džinů, džin může být také sahabi.

Po prorocích a nadřazených andělech, Ašabové al-kiram jsou nejnadřazenějšími ze stvoření. Jméno každého z nich musí být zmiňováno s úctou s “Hadrat” nebo “radijalláhu ‘anh”.

Všichni, jenž věří, že Muhamed ‘alejhis-salam je prorokem, tj. všichni Muslimové, nehledě na jejich původ nebo zemi, jsou nazýváni Muhamedovou ‘alejhis-salam ummou.

Každý jeden z Ašabů al-kiram je této ummě nadřazen.

Co se týče ctnosti a nadřazenosti Sahabijců al-kiram, v ajatu al-karimatu, v maalu, je uvedeno:

“Vy jste nejlepší z umm.“1

“Alláh ta’ala je spokojen s těmi, kteří uvěřili jako první mezi Muhadžiry a Ansary, a s těmi, jenž jdou jejich příkladem v dobrotě (jenž následují jejich cestu). A oni jsou, také, Alláhem ta’ala potěšeni. Alláh ta’ala pro ně připravil Džannu, kde protékají řeky. Tam zůstanou věčně. To je velikou spásou.”2

“Muhamed (‘alejhis-salam) je Alláhovým ta’ala prorokem. Ti, kteří jsou s Ním (Ašabové al-kiram), jsou všichni tvrdí k nevěřícím. Avšak jsou velmi milosrdní jeden k druhému. Často je uvidíte v ruku’ (předklon s oběma rukama na kolenou během salatu) a v sadždě (poklonění se během salatu). Usilují o přízeň Džanaba al-Haqqa, a o to, aby byl s nimi spokojen, s jejich ibadaty, a soucitem a láskou, které prokazují druhým. Z jejich tváří je zřejmé, že vykonávají sadždu mnohokrát (mají na tvářích znaky a znamení z vykonávání sadždy). Takto jsou popisováni v Tawratu. Jejich popis v Indžilu je následovný: Jsou jako úroda, která raší, a pak je zpevněna tak, že pevně stojí na stonku, což farmáře těší. (Ašabové al-kiram takoví byli. I když jich bylo nejprve málo a byli slabí, jejich počet se zvyšoval a zesilovali.) Tato analogie vzbudila v nevěřících a popíračích nenávist a hněv. Alláh ta’ala slíbil těm, kteří uvěřili a činí dobré skutky, odpuštění a velikou odměnu.”3

Některé z hadísů aš-šarif o Ašabech al-kiram: 

“Neproklínejte mé Ašaby! I kdyby dal člověk, žijící po mých Ašabech, horu zlata jako sadaqu, nezískal by tolik, a ani polovinu thawabů, které získá můj Ašab za to, že dal hrstku ječmene!“4

“Mí Ašabové jsou jako hvězdy na obloze. Bez ohledu na to, kterou budeš následovat, získáš správné vedení (správnou cestu).“5

“Vyvarujte se nevraživosti vůči mým Ašabům! Obávejte se Alláha! Ti, jenž je milují, je milují proto, že milují mne. Ti, jenž vůči nim chovají nenávist, činí tak, neboť jsou sami mými nepřáteli. Ti, jenž jim ublíží, ublížili mně. A ti, jenž zranili mne, zajisté zranili Alláha ta’ala.“

“Nejlepší z mé ummy, jsou ti, jenž žijí v mé době. Další jsou věřící, kteří přijdou po nich, a poté věřící, kteří je budou následovat.“

“Oheň z Džahannamu se nedotkne Muslima, který mě viděl, nebo který viděl ty, jenž mě viděli.“6

Tyto ajaty al-karimaty a hadísy aš-šarif jasně ukazují na nadřazenost a ctnost Ašabů al-kiram.

Ašabové al-kiram jsou nejspolehlivější autoritou, co se týče náboženských pravidel. Neboť oni se učili Korán al-karim od našeho Proroka, a vyučovali a vysvětlovali ho těm po nich. Informace o tom, co náš Prorok učinil nebo řekl, vycházejí z jejich svědectví, tj. co osobně viděli nebo slyšeli. 

A tedy, rozhodnutí, která společně činili, měla základ v hadísech aš-šarif. 

V Islámu, idžma al-ummah, tj. jednotnost učenců, bylo plně a naprosto dosaženo pouze za doby Ašabů. Navíc, každý jeden Ašab je mudžtahid učencem, jehož slova jsou v náboženství důkazem. Jsou nadřazeni ostatním mudžtahidům, kteří přišli po nich.

Učenci Ahl as-sunny rozdělují Ašaby al-kiram (radijalláhu ta’ala ‘anhum adžma’in) do tří kategorií, podle nadřazenosti:

Muhadžirin (Emigranti): To jsou ti, jenž za sebou zanechali své domovy a příbuzné v Mecce, nebo kdekoli jinde, a migrovali do Mediny, ještě před podmaněním Mekky. Tito lidé přijali Islám buďto předtím, nebo po tom, co se přidali k Rasúlulláhovi (v Medině). Hadrat Amr ibn As je jedním z nich (radijalláhu ‘anhum adžma’in).

Ansarové (Pomocníci): Muslimové, kteří žili ve městě Medina, nebo

“Mí Ašabové jsou jako hvězdy na obloze. Bez ohledu na to, kterou budeš následovat, získáš správné vedení.“ Hadís aš-šarif

v jeho blízkosti, a ti, jenž pocházeli z kmenů Aws a Khazradž, se nazývají Ansarové. Neboť tito lidé přislíbili všemožnou pomoc a oběti pro našeho Pána, Rasúlulláha a Mekkánce, a oni (radijalláhu ‘anhum adžma’in) tyto sliby také dodrželi. 

Ostatní Sahabijové: Toto jsou Muslimové, kteří nebyli Muhadžiriny ani Ansary, ale přicestovali z jiných míst, a byli poctěni tím, že byli v přítomnosti našeho Pána, Proroka (sallalláhu ‘alejhi wa sallam). Ti, jenž se stali věřícími na jiných místech, nebo když byla Mekka podmaněna, jsou mezi nimi. Jsou nazýváni pouze Sahabijové (radijalláhu ‘anhum adžma’in).

Čtyři Rasúlulláhovi Chalífové jsou nejnadřazenější z Ašabů al-kiram. Podle chronologické posloupnosti v chalífátu: Hadrat Abu Bakr, Hadrat ‘Umar, Hadrat ‘Uthman a Hadrat Ali. 

Po nich je nejnadřazenějších zbývajících šest z deseti šťastlivců, ‘Ašarů al-Mubaš-šara, tj. ti, kterým byly podány dobré zprávy o Džanně: Talha ibn Ubajdulláh, Zubajr ibn Awwam, Abdurrahmán ibn Awf, Sa’d ibn Abi Waqqas, Sa’id ibn Zajd, Abu Ubajda ibn Džarrah, a také Hadrat Hasan a Hadrat Husajn (radijalláhu ‘anhum adžma’in).

Po nich je nejnadřazenějších čtyřicet lidí, kteří se stali Muslimy jako první. Po nich přichází na řadu tři sta třináct sahabijců, kteří se účastnili Ghazy u Badru. Po nich je na řadě sedm set hrdinů, kteří bojovali v Ghaze u Uhudu. Nejnadřazenější po nich je čtrnáct set lidí, kteří dali Rasúlulláhovi, v šestém roce od Hegiry, slib pod stromem, kdy řekli, “Raději zemřeme, než bychom ustoupili.” Tato dobře známá úmluva se nazývá “Bi’at ar-Ridwan”.7

Počet Ašabů al-kiram: Při podmanění Mekky se účastnilo dvanáct tisíc Sahabijců, třicet tisíc jich bylo v Ghaze u Tabuku, devadesát tisíc bylo přítomno u Rasúlulláhova Rozlučkového Hadže, a když Rasúlulláh zemřel, na zemi bylo okolo sto dvaceti čtyř tisíc sahabijců. Na toto téma existují i odlišná tvrzení.8

Poslední ze zemřelých Ašabů al-kiram: Abdulláh ibn Awfa zemřel v Kufě v roce H 86 (705 n.l.), Abdulláh ibn Jasr v Damašku v roce H 88 (706 n.l.), Sahl ibn Sa’d v Medině v roce H 91 (709 n.l.), když mu bylo sto let, Anas ibn Malik v Basře v roce H 93 (711 n.l.), Abu’t Tufajl Amir ibn Wasila v Mecce v roce H 100 (718 n.l.) (radijalláhu ‘anhum adžma’in).

Po smrti našeho Proroka, v době Čtyř Chalífů, Ašabové al-kiram dodrželi své slovo, tj. šířili náboženství Islám a vedli džihád. Nikdy své slovo nevzali zpět. Všichni odcházeli ze svých domovů a zemí, z Arábie, a snažili se šířit Islám všude, kde mohli. Většina z nich se již nevrátila, konali džihád na místech kam odešli, a šířili náboženství Islám až do své smrti. A tak se během krátké doby podařilo podmanit mnoho zemí. Islám se v těchto zemích šířil velmi rychle.

Všichni Ašabové al-kiram jsou důvěryhodní. Všichni jsou si rovni co se týče schopnosti předávat Islám. Oni byli těmi, jenž sestavovali Korán al-karim. Oni byli těmi, jenž předávali hadísy aš-šarif našeho Proroka. Láska ke všem z nich je nejdůležitější a nezbytnou podmínkou pro vyznávání Ahl as-sunny.

(Bylo napsáno a publikováno mnoho knih, které popisují služby Islámu Ašabů al-kiram, jejich příkladné životy, ctnosti, jména a jejich životopisy. “Sahaba – Požehnaní” a “Manakib-i Chihar Yar-i Guzin”, které byly publikovány vydavatelstvím Hakikat Kitabevi, jsou velmi hodnotné.)

Muhamed je Rabbem vesmíru milován,
Jeho tělo je čisté, Ahmed je Jeho jméno, je milosrdenstvím vesmíru.
Má překrásný akhlaq, přijímač lawlaky...
Je zdrojem vědění, adabu, fajzu, nuru a lásky.
Je opravdovým prostředníkem mezi Haqqem a Jeho služebníkem,
Jeho slovo je lékem pro duše, Jeho jméno očišťuje srdce.
Je opravdovým léčitelem utrápených srdcí,
Nejen On sám, ale i Jeho umma je výše, než andělé.
Tomuto Svému skvělému služebníku, Haqq pomocníky posílá,
Služebníky, které nejvíce miloval, Jemu Ašaby učinil.
Rasúlulláh řekl, jejich cesta je i má cesta,
Prokázal, že to století, bylo stoletím nejlepším.
Muhameda Mustafu milovali více, než život svůj,
Všechny světské věci využívali na Jeho cestě.
Své životy oddali šíření Islámu,
Ja Rabb, jak krásnými byli, Ja Rabb, jaká to sláva.
Jeden jediný sohbet s Ním, postačil pro očištění nafsů,
Jejich srdce byla zaneprázdněna ma’rifatem, fajzem, nurem a tadžallim.
Do stavu podobného Awlijům, dostali se během chvíle,
A vždy Ho následovali, jaká čest to byla.
Všichni z nich byli spravedliví, a nikdy k ostatním krutí,
Nikdy by nechtěli chalífát pro své nafsy.
A ani by spolu nebojovali a neublížili si, z tohoto důvodu,
Jsou mezi nejvýše postavenými, a všichni z nich jsou mudžtahidy.