GHAZAJE A SARIJJE

Safar, ghaza a sarijje

Náš Pán, Fakhr al-kainat (sallalláhu ‘alejhi wa sallam), zorganizoval sarijje (čety, vojsko), tj. malé vojenské jednotky, pro ochranu Mediny a pro ohodnocení situace nepřítele. Počet těch, kteří se přidali k těmto sarijjím, kterých se Rasúlulláh osobně neúčastnil a vyslal je proti nevěřícím, se měnil, měl od pěti do čtyř set členů.

Války, kterých se náš Pán, Prorok, osobně účastnil, a které vedl, se nazývají ghaza (ghazwa). Vojenské expedice jsou nazývány safar.

Náš milovaný Prorok přijal nezbytná bezpečnostní opatření, aby zabránil náhlým útokům ze strany nepřítele tak, že vysílal hlídky a systematizoval stálé stráže v Medině.

Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) byl ve dvaceti sedmi ghazách. Byly jimi: Abwa (Wadan), Buwat, První Badr (Safawan), Dhu’l-Ušajra, Badr (Badr al-Kubra), Karkarat al-Qadr, Bani Kajnuka, Sawiq, Ghatfan (Anmar, Zi-Amr), Bahran (Bani Sulajm, Nadžran), Uhud, Hamra al-Asad, Bani Nadir, Malý Badr (Badr as-Sugra), Dhat al-Riqa’, Dumatu’l-Džandal, Muraisi (Bani Mustalaq), Handak (Příkop), Bani Qurajza, Bani Lihjan, Ghaba (Zi Qarda), Khajbar, Wadi al-Qura, Dobytí Mekky, Hunajn, Taif a Tabuk.

Mezi těmito ghazami, bitva se konala pouze u devíti z nich. Bylo to v následujících ghazách: Badr (Badr al-Kubra), Uhud, Muraisi (Bani Mustalaq), Handak (Příkop), Bani Qurajza, Khajbar, Wadi al-Qura, Hunajn a Taif. Mekka byla dobyta bez bitvy, a všichni obyvatelé se stali Muslimy.

V dalších ghazách se bitvy nekonaly; u některých se učinila smluvní dohoda, někteří se vzdali, někteří nevěřící se neodvážili postavit proti Islámským vojákům, většina z nich utekla a rozprchla se do hor, když slyšeli o příchodu Islámských vojáků.

Tato slova budou spásou pro celý svět,
“Pokud chcete mír, buďte připraveni na válku.“
Abdulhaq Molla

Bylo nezbytné polyteisty oslabit obchodně a ekonomicky, a potrestat je. Aby

“Vydej se do ghazy za recitace jména Alláhova ta’ala, na Alláhově ta’ala cestě! Bojuj proti těm, kteří odmítají Alláha ta’ala.“ Hadís aš-šarif

toho bylo dosaženo, musely být odstřiženy obchodní trasy do Sýrie. Mezitím se k Muslimům doneslo, že kolem Mediny projíždí karavan polyteistů. Ramadán právě začal, byl to sedmý měsíc od prvního roku Hegiry (který započal Hegirou), náš milovaný Prorok nařídil okamžitou přípravu pro vojenskou expedici a Hadrata Hamzu ustanovil velitelem třiceti kavaleristů. Poté, co mu poradil, aby se obával Alláha ta’ala, a aby zacházel s těmi pod jeho velením dobře, řekl mu, “Vydej se do ghazy za recitace jména Alláhova ta’ala, na Alláhově ta’ala cestě! Bojuj proti těm, kteří odmítají Alláha ta’ala...“ Hadratu Hamzovi dal bílou vlajku a rozloučil se s ním.

Hadrat Hamza, s kavaleristy pod svým vedením, vyrazil ke karavanu polyteistů, které ochraňovalo tři sta kavaleristů. Když se karavan dostal na místo zvané Sifr al-Bahr, na cestě z Damašku do Mekky, střetli se s mudžahidy. Úžasní sahabijové okamžitě zaujali bojové postavení a připravovali se na boj. V tu chvíli přispěchal Madždi ibn Amr al-Džuhani, který byl přítomen, a zakročil. Madždi ibn Amr al-Džuhani byl spojencem obou stran. Když viděl, že Muslimů byl malý počet a polyteistů bylo mnoho, pomyslel na to, že by Muslimové mohli být poraženi. Jelikož si přál, aby Muslimský stát pokračoval, začal vyjednávat a obě strany od boje odradil. Poté se Hadrat Hamza se svými přáteli vrátil do Mediny. Když o Madždihově jednání pověděli našemu Pánu, Prorokovi, byl potěšen a řekl, “Učinil vznešenou, dobrou a správnou věc.“1

Oddíl Ubajdy ibn Haritha

Poté se sarijje nezastavily. Hadratu Ubajdovi ibn Harithovi bylo přiděleno šedesát nebo osmdesát mudžahidů, a byli posláni do Rabighu. Hned, co se dvě vojska střetla, začali na sebe střílet šípy. Z Islámských vojáků, první, kdo vystřelil šíp, byl Sa’d ibn Abi Waqqas. Polyteisté si mysleli, že většina Islámských vojáků je skryta v záloze, a tak, dvě stě vojáků pod velením Abu Sufjana ze strachu z Muslimů uprchlo.2

Budeme bojovat na cestě Alláhově, jásejte,
V Koránu, Hadrat Jazdan slibuje vítězství.

První Ghazy

“Radostné zprávy těm, kteří zemřou na cestě Hadž, a těm, kteří bojují na cestě Alláhově!“ Hadís aš-šarif

Ghaza ve Waddanu

Také známá pod jménem Ghaza v Abwě. Je to první ghaza Rasúlulláha. Udála se ve dvanáctém měsíci od Hegiry. Hadrat Sa’d ibn Ubada byl ponechán v Medině jako zástupce.

Šedesát lidí vyrazilo proti kmenům Kurajš a Bani Damra. Hadrat Hamza nesl vlajku. Mekkánce nezastihli. Našli je na místě zvaném Waddan. S kmenem Bani Damra byla sepsána dohoda, v které bylo uvedeno:

Synové z Damra kmene nebudou, za žádných okolností, pomáhat nepříteli.

Bezpečnost životů a majetků synů z Damra kmene bude zaručena Muslimy.

Výměnou za to, pokud budou synové z Damra kmene povoláni naším Pánem, Prorokem, do války, okamžitě přispěchají na pomoc.

Ghaza u Buwatu

Toto byla Rasúlulláhova druhá ghaza. Bylo to v měsíci Rabi’ul-awwal, druhý rok od Hegiry. Saib ibn ‘Uthman ibn Maz’un zůstal v Medině jako zástupce. Když se k nim dostala zpráva o karavanu se stovkou polyteistů, mířící do Damašku s 2500 velbloudy, který byl vedený Abu Sufjanem, dvě stě lidí vyšlo proti Kurajšskému karavanu. I když pročesali každé místo až po horu Buwat, polyteisty nenašli.

Ghaza v Dhu’l-Ušajře

Tato událost se odehrála na počátku šestnáctého měsíce od Hegiry. Dostala se k nim zpráva o velkém obchodním karavanu Mekkánských polyteistů, který mířil do Damašku pod velením Abu Sufjana. Rasúlulláh pověřil Abu Salamu ibn Abdulasada jako svého zástupce. Vlajku dal do rukou Hadrata Hamzy (radijalláhu ‘anh). Měli třicet velbloudů; nebyl jich pro ně dostatek, a tak se střídali. Okolo 150 až 200 mudžahidů dorazilo na místo zvané Ušajra, kde vyčkali po několik dní. Ale karavan nezastihli. Uzavřeli mír se syny Mudlidže a vrátili se do Mediny.

Ghaza u Badru

Je také známá pod názvem Safawan ghaza. Uběhlo pouze pár dní od doby, co se vrátili z ghazy u Buwatu, když obdrželi zprávy o muži z Kurajšů jménem Kurz ibn Džabir Fihri a jeho mužích, kteří přijeli na horu Džamma a vyhnali dobytek a velbloudy, co se tam pásli.

Náš Pán, Prorok, pověřil Zajda ibn Harithu jako Svého zástupce, a spolu s některými Ašaby vyrazil na to místo. Tentokrát dal vlajku Hadratu Alimu.

Když tam mudžahidové dorazili, Kurz i s ostatními již byli pryč, ponechali za sebou zvířata a zakryli své stopy. I když je hledali pod každým kamenem až po Safawan údolí v Badru, nenašli je.

Oddíl Abdulláha ibn Džahše (Sarijje Batn an-Nakhla)

Jednoho dne se náš Pán, Prorok, rozhodl, že zorganizuje sarijji do Nakhly, aby mohli pozorovat Kurajšské polyteisty. Jako vůdce vyslaných vojáků chtěl pověřit Hadrata Abu Ubajdu ibn Džarraha. Když Hadrat Abu Ubajda ibn Džarrah dostal tento rozkaz, rozplakal se, protože se nechtěl vzdálit od našeho Proroka. Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) místo něho tedy pověřil Hadrata Abdulláha ibn Džahše.3

Abdulláh ibn Džahš byl jedním z těch, kteří žili podle Islámu s velkou oddaností. Když se stal Muslimem, nevěřící ho vystavili nepředstavitelným mukám, ale on tato muka a pronásledování, díky své velké víře, snášel velmi odvážně. Z tohoto důvodu, náš Pán, Prorok, o něm řekl Svým Ašabům, “On je mezi vámi tím, který snáší hlad a žízeň nejlépe.“ Slyšíce našeho Pána, Proroka, jak krásně mluví o mučednících, Abdulláh ibn Džahš se jím vždy toužil stát. V bitvách vždy bojoval hrdinsky v prvních liniích.

Hadrat Abdulláh ibn Džahš řekl: V ten den, po vykonání iša’a salatu, Rasúl ‘alejhis-salam si mě k Sobě zavolal a řekl, “Přijď ke mně brzy ráno. Přines si s sebou také své zbraně. Budeš někam vyslán.“

Ráno jsem zamířil do masdžidu. Vzal jsem si s sebou svůj meč, luk, šípy, brašnu a štít. Poté, co Rasúl ‘alejhis-salam vedl ranní salat, vrátil se domů. Já jsem k Němu přišel dříve, a tak jsem Ho čekal přede dveřmi. Přivedl s sebou několik Muhadžirů, kteří měli jet se mnou. Řekl mi, “Ustanovil jsem tě velitelem těchto lidí.“ Dal mi dopis a řekl, “Vydej se na cestu! Otevři tento dopis po dvounoční cestě. Poté jednej podle toho, co je v něm nařízeno.” Řekl jsem, “Ó, Rasúlulláh! Jakým směrem se mám vydat?” On odpověděl, “Jeď po cestě, která vede do Nadždijje. Poté jeď směrem do Rakijje, ke studni.” 

Když byl Abdulláh ibn Džahš pověřen výpravou do Nakhly, byl mu prvně udělen titul Amir al-Mu’minin. V Islámu byl prvním vojevůdcem, který byl nazýván tímto jménem. O dva dny později, když se dostali na místo zvané Malal, s vojenskou jednotkou o dvanácti vojácích, otevřel dopis a přečetl ho:

“Bismilláhirrahmánirrahím. Po přečtení tohoto dopisu, pokračujte společně s jménem a požehnáním Alláhovým ta’ala, až se dostanete do údolí Nakhla, mezi Mekkou a Taifem. Nenuťte žádného z vašich přátel, aby šli s vámi! Pozorujte Kurajše a kurajšský karavan v údolí Nakhla, a informujte nás o jejich záležitostech. “

Po přečtení tohoto dopisu, Amir al-Mu’minin Abdulláh ibn Džahš řekl: “My všichni jsme služebníky Alláha ta’ala, a všichni se k Němu navrátíme. Slyšel jsem a podřizuji se. Splním nařízení Alláhovo ta’ala a Jeho milovaného Rasúla,“ a políbil dopis a přiložil si ho k čelu na znamení úcty. Poté se otočil ke svým přátelům a řekl, “Kdokoliv z vás je připraven stát se mučedníkem, ať pokračuje se mnou. Ti, kteří pokračovat nechtějí, se mohou vrátit zpět. Nikoho z vás nenutím. Pokud nepůjdete, půjdu sám a Rasúlovo ‘alejhis-salam nařízení vyplním.” Jeho přátelé všichni společně odpověděli, “Nařízení našeho Pána, Proroka, jsme slyšeli. Alláhovi ta’ala, Rasúlulláhovi (sallAlláhu ‘alejhi wa sallam) a tobě, se podřizujeme. S požehnáním Alláhovým ta’ala se vydáme kamkoliv budeš chtít.”

Tato malá armáda, které součástí byl také Hadrat Sa’d ibn Abi Waqqas, se

“Ó, Džabraile! Přeji si, aby Alláh ta’ala otočil mou tvář od židovské qibly, směrem ke Kábě.“
Hadís aš-šarif

vydala ve směru do Hedžazu a dostala se do Nakhly. Ukryli se a začali pozorovat Kurajše, kteří projížděli. Po nějaké době projížděl Kurajšský karavan. Jejich velbloudi byli také naloženi. Mudžahidové se ke karavanu přiblížili a začali Kurajše zvát k Islámu. Toto nepřijali a došlo k boji. Jeden z Kurajšů byl v bitvě zabit a dva byli zajati. Dalšího z nich nedohnali, neboť jel na koni. Všechno zboží nevěřících bylo ponecháno mudžahidům. Abdulláh ibn Džahš z toho oddělil jednu pětinu pro našeho Pána, Rasúlulláha. Toto byla první válečná kořist, ukořistěná Muslimy.4

Masdžid al-Qiblatajn

Od doby, co náš milovaný Prorok (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) emigroval do Mediny al-Munawwary, uběhlo sedmnáct měsíců. Do té doby vždy vykonávali salat natočeni směrem k Baytu al-Maqdis v Qudsu aš-šarif. V té době se k našemu Pánu, Rasúlulláhovi, doneslo, že Židé říkali, “Není to zvláštní! Jeho náboženství se od toho našeho liší, ale Jeho qibla je stejná, jako ta naše!“ Jeho požehnané srdce bylo těmito pomluvami raněno.

Jednoho dne, když přišel Džabrail ‘alejhis-salam, náš Prorok Mu řekl, “Ó, Džabraile! Přeji si, aby Alláh ta’ala odvrátil mou tvář od židovské qibly a otočil ji ke Kábě.“

Džabrail ‘alejhis-salam odpověděl, “Já jsem pouze Alláhovým ta’ala služebníkem. Pros o to Alláha ta’ala!“

Poté byl zjeven 144. ajat al-karimat Súry al-Baqary. V maalu je uvedeno, “(Ó, Můj Habibe!) Jistě, My vidíme, že se tvá tvář často otáčí k nebi (aby přišlo wahy). A proto tě obrátíme ke qible, se kterou budeš spokojen. Nyní, otoč svou tvář směrem k Masdžidu al-Haram (Kábě). (Ó, Mu’minové!) Kdekoliv se nacházíte, vy také, otáčejte své tváře tím směrem, během salatu. Není pochyb o tom, že ti, kterým byla dána kniha, vědí, že změna qibly přišla opravdu od jejich Rabba. A Alláh ta’ala si je vědom toho, co budou činit.”

Tento ajat al-karimat byl zjeven v úterý, v polovině měsíce Sha’ban, když náš Pán, Rasúlulláh, vedl Své Ašaby k odpolednímu, nebo pozdnímu odpolednímu, salatu v Masdžidu Bani Salima. Během salatu, ve třetím rak’atu, jim bylo nařízeno, aby se otočili směrem ke Kábě. V momentě, kdy obdržel wahy, otočil se směrem ke Kábě al-mu’azzama. Ašabové al-kiram našeho Pána, Habiba al-akram, následovali a otočili se stejným směrem. A tak byl tento masdžid pojmenován “Masdžid al-Qiblatajn”, tj. masdžid se dvěma qiblami.

Náš Pán, Rasúlulláh, jel také do Quby, a Svýma požehnanýma rukama přestavěl mihrab (výklenek na stěnách mešity, který ukazuje na qiblu) prvně postaveného masdžidu, a přestavěl jeho stěny.5

Masdžid al-Qiblatajn

První qiblou Muslimů byl Masdžid al-Aqsa, který leží na severozápadě. Byla to také židovská qibla. Židové kvůli tomu Ašaby al-kiram pomlouvali, říkali, že Muslimové se otáčí k jejich qible. Náš milovaný Prorok (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) se modlil k Džanabu al-Haqqovi za to, aby naší qiblou byla Kába al-mu’azzama.

Zatímco náš Pán, Rasúlulláh, vedl v tomto masdžidu odpolední salat (v jiném vyprávění je uvedeno pozdní odpolední salat), ajat al-karimat, “Otoč se ke Kábě,“ byl zjeven, a On se otočil jihovýchodně, ke Kábě al-mu’azzama. Toto je důvod, proč se tento masdžid nazývá Masdžid al-Qiblatajn, což znamená masdžid se dvěma qiblami.