BANI NADIR GHAZA
Když byl Amr ibn Umajja (radijalláhu ‘anh) v zajetí v Mauně, dostal
“Židé se mě chystali zabít! Když mě o tom Džabrail informoval, vyšel jsem ven!“ Hadís aš-šarif
se ze svých pout a vrátil se do Mediny. Po cestě se střetl se dvěma polyteisty z Bani Amir. Tyto nevěřící zabil. Byli pod Rasúlulláhovou ochranou, ale on o tom nevěděl. Poté, co přijel do Mediny, pověděl o tom Rasúlulláhovi. Náš Pán, Prorok, řekl, že Amr pochybil a přikázal mu, aby zaplatil peníze za zabité, jejich dědicům.
Mezi kmeny Bani Amir a Bani Nadir existovalo přátelství. Bani Nadir dbali na práva svých sousedů. Proto byly peníze předány prostřednictvím kmene Bani Nadir.
Po Ghaze u Uhudu, čtvrtý rok od Hegiry, v měsíci Rabi’ul-awwal, Rasúlulláh vzal Hadrata Abu Bakra, Hadrata ‘Umara, Hadrata Aliho, Hadrata Zubajra, Hadrata Sa’da Ibn Mu’aze a Hadrata Usajda Ibn Hudajru (radijalláhu ‘anhum) ze Sahaba al-kiram a jeli ke kmenu Bani Nadir. Vysvětlil jim situaci. Řekli, že jim budou nápomocni, co se týče peněz pro rodinu dvou nevěřících. Poté jim řekli, že jim přinesou jídlo, ať počkají. Rasúl ‘alejhis-salam seděl se zády opřenými o zeď domu, ve kterém seděli, a Ašabové seděli kolem Něho. V tu chvíli, Hujaj ibn Ahtab řekl, “Ó, Židé! Příležitost najít Muhameda na tak odlehlém místě se nám již nikdy nenaskytne. Jeden z vás vleze do komína a uhodí ho kamenem do hlavy, abychom se Ho navždy zbavili.” Amr ibn Džahaš řekl, “Já to udělám.” I když se je Salam ibn Muškam snažil zastavit, neposlouchali ho. Říkal jim, “Přestaňte s tím, On bude jistě informován. Způsobí to pouze přerušení naší dohody. Postihnou nás z toho problémy.“ Židé z kmene Bani Nadir ho neposlouchali. V tu chvíli přišel Džabrail ‘alejhis-salam a našeho milovaného Proroka o tom informoval. Náš Pán, Prorok, aniž by Ašabům cokoliv řekl, vyšel ven, jakoby měl něco na práci, a šel do Mediny. A tak byla vražda zmařena.
Poté, Pán světů vyslal Muhameda Ibn Maslamu do židovského kmene, který porušil dohodu, a řekl, “Běž k Židům synů Nadira! Řekni jim, že tě posílá Rasúlulláh, abys předal tento příkaz: Odejděte z mé země! Nezůstávejte zde s námi! Plánovali jste mou vraždu. Dávám vám deset dní. Po této lhůtě, kdokoliv z vás zde bude spatřen, bude popraven.”
Když Hadrat Muhamed ibn Maslama předal tento příkaz, začali se ze strachu připravovat na cestu. Nicméně, Abdulláh ibn Ubajja, vůdce munafiků, jim poslal zprávu, “Neopouštějte svou pevnost. Neopouštějte svůj majetek a zemi. Přicházíme vám na pomoc s mými dvěma tisíci muži.“
Když o tom uslyšel, náš Pán, Sultán světa, vydal se se Svými Ašaby al-kiram k pevnosti synů Nadira, která se nacházela čtyři kilometry od Masdžidu an-Nabi. Hadrat Ibn Umm Maktum byl ponechán v Medině jako zástupce. Prapor nesl Hadrat Ali. Pevnost byla obléhána. Židé, kteří předtím Ašaby al-kiram vyzývali, se neodvážili vyjít z pevnosti. Pomoc munafiků nepřicházela. Ašabové al-kiram měli okolí pevnosti plně pod kontrolou. Obléhání trvalo více než dvacet dní a Židé se nakonec vzdali. Zanechali za sebou veškeré zbraně, zlato a stříbro Muslimům. Někteří se přesunuli do Damašku, a někteří do Khajbaru. A tak, z Židů v Medině zůstali pouze synové Qurajze.1
Důležité události, které se udály ve čtvrtém roce od Hegiry
V tomto roce byl zjeven ajat al-karimat, který zakazuje požívání alkoholických nápojů.2 Hadrat Zajnab bint Khuzajma měla tu čest, že uzavřela Nikah s Rasúlulláhem.3 Ve stejném roce se narodil Hadrat Hussain, druhý syn Hadrata Aliho a Hadrat Fatimy.4 Manžel Hadrat Umm Salamy, který byl zraněn a zemřel v Ghaze u Uhudu, za sebou zanechal několik dětí. Naše matka Umm Salama se, ve svém starším věku, ocitla v obtížné situaci. Náš milovaný Prorok ji velmi litoval a poctil ji tím, že si ji vzal za ženu.5
Smrt Fatimy bint Asad
V tom roce zemřela Fatima bint Asad, matka Hadrata Aliho.6 Náš Pán, Prorok, byl velmi zarmoucen a řekl, “Dnes zemřela má matka.“ Po smrti jeho dědy Abdulmuttaliba našeho milovaného Proroka vychovávala ona. Když ohlásil Své proroctví, stala se Muslimkou okamžitě. Z tohoto důvodu ji Sultán vesmíru považoval za svoji matku a choval k ní velkou úctu. Jelikož ji měl velmi rád, přikázal, aby ji zahalili do Jeho požehnané košile. Poté, co vedl její džanaza salat, informoval o tom, že při salatu bylo přítomno sedmdesát tisíc andělů. Šel k hrobu a vstoupil do něho. Aby tam byl její život jednodušší a příjemnější, Své požehnané ruce přikládal k rohům hrobu, jakoby se je snažil zvětšit. Poté si do hrobu lehnul.
Když vyšel z hrobu, Jeho požehnané oči byly plné slz, a Jeho slzy kapaly do hrobu. Ó, můj Rabbi! Jak shovívavá byla! A jak šťastná žena to byla? Ani Hadrat ‘Umar to nemohl vydržet a zeptal se, “Nechť je můj život pro tebe obětován, Ó, Rasúlulláh! Pro tuto ženu jsi učinil to, co jsi neučinil pro nikoho jiného!“ Náš milovaný Prorok, který je nejloajálnější z loajálních, řekl, “Po Abu Talibovi se ke mně nikdo nechoval tak dobře jako tato žena. Ona byla mou matkou. Zatímco její děti byly hladové, mě krmila jako první.
“Po Abu Talibovi se ke mně nikdo nechoval tak dobře jako tato žena (Fatima bint Asad). Ona byla mou matkou.“
Hadís aš-šarif
Zatímco její děti byly pokryty prachem a špínou, mě jako prvního česala a dávala na mé vlasy růžový olej. Ona byla mou matkou! Nechal jsem ji zahalit do Své košile, aby byla oděna rouchem Džanny. Lehnul jsem si vedle ní, aby její život v hrobě byl příjemnější a jednodušší. Džabrail mi přinesl zprávy od Alláha ta’ala, řekl, ‘Tato žena patří do Džanny.’” Poté se pro naši matku Hadrat Fatimu bint Asad pomodlil následovně: “Nechť ti Alláh ta’ala odpustí a odmění tě. Ó, má matko! Nechť má s tebou Alláh ta’ala slitování. Ty jsi mě krmila, když jsi sama měla hlad. Než jsi sebe oblékala, mě jsi vždy prvního oblékla, než jsi se najedla, mě jsi vždy prvního nakrmila. Alláh ta’ala je Ten, který křísí, a Ten, který nechává zemřít. On je vždy živ. On neumírá. Ó, můj Alláhu! Odpusť mé matce Fatimě bint Asad! Informuj ji o Svém skutku. Rozšiř její hrob. Ó, můj Alláhu, který jsi nejmilosrdnější z milosrdných! Pro mě, Svého proroka, a předešlé proroky, přijmi mou modlitbu.”
Další důležité události, které se udály ve čtvrtém roce od Hegiry
Abdulláh, šestiletý syn Hadrata ‘Uthmana a Hadrat Ruqajje, zemřel. Pán světů vedl džanaza salat pro Svého vnuka, a On Sám ho vložil do hrobu. Byl velmi zarmoucen; Jeho slzy kapaly do hrobu. Svýma požehnanýma rukama položil náhrobní kámen a řekl, “Alláh ta’ala je slitovný ke Svým služebníkům, kteří jsou soucitní a dobrosrdeční.“7
Ty jsi sultánem rasúlů, vznešený šáh, můj Pane.
Ty jsi nadějí bezmocných, můj Pane.
Ty budeš vedením v soudný den, můj Pane.
Ty jsi ten, který je obdařen dekretem “La-amruq”, můj Pane.
Ty jsi Ahmedem a Mahmudem a Muhamedem, můj Pane.
Ty jsi sultánem, pro nás Haqqem potvrzeným, můj Pane.
Světla tvé vesnice jsou klenoty čistých duší.
O tvůj požehnaný hrob si andělé třou své tváře.
Tvůj pohled je zrcadlem Haqqovy existence.
Abu Bakr, ‘Umar, ‘Uthman a Ali jsou tvými přáteli.
Ty jsi Ahmedem a Mahmudem a Muhamedem, můj Pane.
Ty jsi sultánem, pro nás Haqqem potvrzeným, můj Pane.
Tvá khutba je recitována v kazatelně věčné země.
Tvé usnesení bude platné v soudný den.
Tvá chvála je pronášena v přítomnosti Huda.
Tvé vznešené jméno je pronášeno na zemi i na nebesích.
Ty jsi Ahmedem a Mahmudem a Muhamedem, můj Pane.
Ty jsi sultánem, pro nás Haqqem potvrzeným, můj Pane.
Šejk Galib