PROROKA
Existují stovky knih, které popisují ctnosti Muhameda ‘alejhis-salam. V tomto případě, ctnosti znamenají vynikající vlastnosti. Některé z nich jsou uvedeny níže:
1– Mezi všemi stvořeními, Muhamedův ‘alejhis-salam nur a Jeho duše byly stvořeny jako první.
2– Alláh ta’ala napsal Jeho jméno na Arši, v Džanně, a v sedmi nebesích.
3– “La iláha illalláh Muhammedun Rasúlulláh,” je napsáno na listech růží v Indii.
4– Ryba, která byla chycena v řece v blízkosti města Basra, měla na pravé straně napsáno “Alláh”, a na levé straně “Muhammed”.
Existuje mnoho dalších podobných případů. Na dvousté straně knihy Historie Ryby, publikované v Londýně v roce 1975, je obrázek ryby, která měla na ocasní ploutvi napsáno “Shanulláh”, písmem Koránu al-karim. Uvádí se tam, že na druhé straně ocasní ploutve měla napsáno “La iláha illalláh”. Existuje mnoho dalších případů jako tento.
5– Existují andělé, jejichž jedinou povinností je vyslovovat jméno Muhameda ‘alejhis-salam.
6– Důvodem, proč bylo andělům nařízeno, aby se sklonili před Adamem ‘alejhis-salam, bylo, že On měl na Svém čele Muhamedův nur.
7– Alláh ta’ala informoval všechny Své proroky o příchodu Muhameda ‘alejhis-salam, a přikázal jim, aby nařídili svým ummám, aby v Něho uvěřili, pokud se Ho dožijí.
8– Před Jeho narozením byla pozorována mnohá znamení. Jsou napsány v historických knihách a mawlidu (knihy, které rozebírají narození našeho Proroka, události, které se staly před, během, a po, Jeho narození.)
9– Když přišel na svět, bylo vidět, že Jeho pupeční šňůra byla přestřihnuta, a byl obřezaný.
10– Po Jeho příchodu na svět, šejtáni (ďáblové) již nemohli vystoupit na nebesa, a krást informace od andělů.
11– Když se narodil, všechny modly a sochy, které byly na zemi uctívány, spadly tváří dolů.
12– Andělé Ho houpali v kolébce.
13– Zatímco byl ve Své kolébce, promlouval k měsíci na nebi. Měsíc se posouval podle toho, kam ukazoval Jeho požehnaný prst.
14– Začal mluvit, když byl ještě v kolébce.
15– Když se jako dítě procházel venku, oblak nad Jeho požehnanou
“Nebudu spokojen, pokud bude jeden (jediný člen) z mé ummy ponechán v Džahannamu.“
Hadís aš-šarif
hlavou se pohyboval s Ním, a zastiňoval Ho. Toto se dělo až do začátku Jeho proroctví.
16– Všichni prorokové měli pečeť proroctví na Své pravé ruce. Muhamed ‘alejhis-salam ji měl na Svých požehnaných zádech, v blízkosti levé lopatky, na Svém srdci. Když Džabrail ‘alejhis-salam omyl Jeho srdce, a zavřel Jeho hruď, zapečetil Jeho záda pečetí z Džanny.
17– Viděl, co bylo za Ním, i před Ním.
18– Viděl ve tmě tak, jako viděl za světla.
19– Jeho sliny oslazovaly hořkou vodu, uzdravovaly nemocné, a nakrmily nemluvňata jako mléko.
20– Zatímco Jeho oči spaly, Jeho srdce bylo vzhůru. (Takto to bylo u všech proroků.)
21– Za celý Svůj život, nikdy nezíval.
22– Jeho požehnaný pot voněl sladce jako růže. Jednou Ho chudý muž požádal o pomoc, když vdával svou dceru. Náš Prorok v tu chvíli neměl nic, co by mu mohl dát. Dal do malé láhve trochu Svého potu, a dal to tomu muži. Kdykoliv si ta dívka nanesla ten pot na tvář a hlavu, její dům voněl po pižmu. Její dům začal být znám jako “voňavý dům“.
23– I když byl střední postavy, vedle vysokých lidí vypadal, že je vyšší, než oni.
24– Když kráčel ve slunečním nebo měsíčním světle, nikdy na zemi nebylo vidět Jeho stínu.
25– Mouchy, komáři a další hmyz, nesedali na Jeho tělo nebo šaty.
26– Jeho šaty se nikdy nezašpinily, bez ohledu na to, jak dlouho je nosil.
27– Kdykoliv někam šel, andělé Mu kráčeli za zády. Proto žádal Své Ašaby, aby kráčeli před ním, a říkával, “Ponechejte Má záda andělům.“1
28– Když šlápnul na kámen, zanechal na něm stopu. Avšak, když se procházel po písku, nezanechával za Sebou stopy. Když si ulevil, země se otevřela a pohltila vše, co vyprázdnil. (Takto to měli všichni prorokové.)
29– Ze všech lidských bytostí a andělů, Jemu bylo dáno nejvíce vědomostí. I když byl ummi, tj. od nikoho se nic nenaučil, Alláh ta’ala ho o všem informoval. Stejně jako byl Adam ‘alejhis-salam informován o názvech všeho, názvy a znalost všeho Mu byly objasněny.
30– Byl informován o jménech a vzhledu všech z jeho ummy, a o všem, co se mezi nimi odehraje.
31– Jeho mysl byla větší, než mysl všech lidí.
32– Byl obdařen všemi nádhernými morálními vlastnostmi a zvyky, které mohou být spatřeny u lidí. Když byl skvělý básník ‘Umar Ibn al-Farid dotázán na to, proč nikdy nechválil Rasúlulláha, odpověděl, “Uvědomil jsem si, že bych nebyl schopen Ho vychválit. Nejsem schopen najít slova pro Jeho chválu.“
33– Alláh ta’ala umístil Jeho jméno vedle Svého Vlastního Jména v Kalima aš-šahada (fráze začínající slovy, “Aš-hadu...”), v azánu (svolávání k modlitbě), v iqamatu (slova recitovaná ve stoje, před začátkem pěti denních fard salatů), v (dua recitována během) tašahhudu (recitování modlitby v sedu) během salatu, v různých duách, v některých ibadatech a khutbách, v radě, v dávání rady, v těžkých časech (modlitbách pro ně určených), v hrobě, v Mahšaru (místo Soudu), v Džanně, a v jazycích mluvených všemi stvořeními.
34– Nejvýše z jeho nadřazeností je, že je Habibulláhem (Alláhovým ta’ala milovaným). Alláh ta’ala Ho učinil Svým milovaným a přítelem. Miluje Ho více, než kohokoli jiného, více, než kteréhokoli anděla, a řekl, “Tak jako jsem učinil Ibrahíma Khalilem (Sobě přítelem), tebe jsem učinil Sobě Milovaným.“
35– Ajat al-karimat, v maalu, “Dám ti vše, co budeš žádat, do doby, než budeš spokojen (dokud neřekneš ‘Dost‘),“2 slibuje, že Alláh ta’ala udělí Svému Proroku všechny dovednosti, všechny nadřazenosti, pravidla Islámu, pomoc a vítězství nad Jeho nepřáteli, podmanění a vítězství, které budou uskutečněny Jeho ummou, a různé druhy intervence a jevů během kijámetu. Když Mu byl tento ajat al-karimat zjeven, požehnaný Rasúl pohlédl na Džabraila ‘alejhis-salam a řekl, “Nebudu spokojen, dokud bude jeden (jediný člen) z mé ummy ponechán v Džahannamu.“
36– V Koránu al-karim, Alláh ta’ala oslovuje každého ze Svých proroků jejich jmény, avšak Muhameda ‘alejhis-salam oslovuje následovně, “Ó, můj Rasúle, Ó, můj Proroku.“
37– Hovořil všemi dialekty arabského jazyka, a Jeho řeč byla jasná a lehce pochopitelná. Přijímal návštěvy z různých míst, a na jejich dotazy odpovídal v jejich dialektu. Ti, kteří Mu naslouchali, byli ohromeni; On říkával, “Alláh ta’ala mě naučil skvěle.“3
38– Dokázal říci hodně pomocí mála slov. Jeho více než sto tisíc hadísů aš-šarif ukazuje, že je “Džawami al-kalim”.
Podle některých učenců, Muhamed ‘alejhis-salam uvedl čtyři základy Islámu ve čtyřech hadísech aš-šarif, které jsou následovné:
“Činy jsou posuzovány podle úmyslu.“4
“Ten, jenž cítí nevraživost k mému Ahl al-bajtu, je munáfikem (pokrytcem).“ Hadís aš-šarif
“Je jasné, co je halal, a je jasné, co je haram.“5
“Žalobce musí poskytnout svědky, a obžalovaný musí učinit přísahu.“6a,
“Dokud si člověk nepřeje pro svého bratra Muslima to, co si přeje pro sebe, jeho imán není kompletní.“7
První z těchto čtyř hadísů aš-šarif je základem pro znalost uctívání, druhý pojednává o transakcích (např.: nákup a prodej, pronájem, společné vlastnictví, atd.), třetí pojednává o záležitostech týkajících se práva a politiky, a čtvrtý je o způsobech a akhlaqu.8
39– Muhamed ‘alejhis-salam byl pod ochranou, a nevinným. Nikdy nezhřešil, vědomě ani nevědomě, hodně nebo málo, předtím, ani poté, co Mu bylo čtyřicet. Nikdy nebyl viděn, že by se choval nevhodně.
40– Muslimům je nařízeno vyslovit salam k Muhamedovi ‘alejhis-salam během pozice v sedu při salatu, slovy, “Assalámu ‘alejka ajjuhannabijju wa rahmatulláhi.” Není dovoleno vyslovit salam k jinému proroku nebo andělům, během salatu.
41– V hadísu al-qudsi je uvedeno, “Kdyby to nebylo pro tebe, nic bych nestvořil!“9
42– Ostatní prorokové odpovídali na pomluvy nevěřících sami. Na pomluvy vůči Muhamedovi ‘alejhis-salam odpovídal Alláh ta’ala, a bránil Ho.
43– Počet členů ummy Muhameda ‘alejhis-salam je větší, než celkový počet všech ostatních umm. Jsou nadřazenější a ctihodnější oproti ostatním ummám. V hadísu aš-šarif se uvádí, že dvě třetiny z těch, kteří vstoupí do Džanny, budou pocházet z této ummy.
44– Thawaby (odměny), které budou dány Rasúlulláhovi, jsou mnohokrát větší, než thawaby, které budou dány ostatním prorokům.
Když člověk vykoná ibadat nebo dobrý skutek, který je Alláhem ta’ala přijat, odměněn nebude pouze ten člověk, ale také jeho učitel náboženství. A učitel tohoto učitele získá čtyřikrát více thawabů, než získal učitel, a učitel učitelového učitele získá osmkrát více thawabů, a jeho učitel zase šestnáctkrát více thawabů. Každý učitel, až po Rasúlulláha, získá dvakrát více thawabů, než jeho student. Například, když se podíváme zpětně na dvacátého učitele, tento získává 524 288 thawabů. Muhamed ‘alejhis-salam bude odměněn za každý dobrý skutek Své ummy.
Když se podle tohoto výpočtu podíváme na thawaby, které získá Muhamed ‘alejhis-salam za každý dobrý skutek, nikdo kromě Alláha ta'ala jejich počet neví. Bylo uvedeno, že Salaf as-salihin (Ašabové al-kiram a další významní Muslimové z prvního století Islámu) jsou nadřazenější těm, kteří přijdou po nich. Tato nadřazenost je evidentní, když se podíváme na výpočet thawabů.
45– Bylo haram volat na Něho jménem, hovořit hlasitě v Jeho přítomnosti, volat na Něho z dálky, a kráčet před Ním. Ummy ostatních proroků je oslovovaly jmény.
46– Džabraila ‘alejhis-salam viděl v jeho andělské podobě dvakrát. Žádný jiný prorok ho neviděl v jeho opravdové podobě.
47– Džabrail ‘alejhis-salam k Němu přišel dvacet čtyři tisíckrát. Co se týče ostatních proroků, nejvíce navštívil Musu ‘alejhis-salam. Bylo to čtyřistakrát.
48– Také Israfil ‘alejhis-salam Muhameda ‘alejhis-salam navštívil mnohokrát. Ostatní proroky (‘alejhimus-salawatu wattaslimat) navštívil pouze Džabrail ‘alejhis-salam.
49– Je přípustné učinit přísahu Alláhovi ta’ala ve jménu Muhameda ‘alejhis-salam, avšak není to přípustné ve jménu ostatních proroků nebo andělů.
50– Po Muhamedovi ‘alejhis-salam bylo zakázáno oženit se s Jeho požehnanými ženami (radijalláhu ta’ala ‘anhunna), a v tomto ohledu se uvádí, že jsou matky věřících.
Manželky ostatních proroků (‘alejhimus-salawatu wattaslimat) jim buďto způsobovaly škodu, nebo jim byly neužitečné. Požehnané manželky (radijalláhu ta’ala ‘anhunna) Muhameda ‘alejhis-salam Mu pomáhaly v záležitostech týkajících se tohoto světa i áchiry, trpělivě snášely chudobu, byly vděčné, a velmi sloužily v šíření Islámu.
51– Na krevním příbuzenství, ani příbuzenství skrze nikah (manželská smlouva předepsaná Islámem), nebude v den kijámetu záležet. Rasúlulláhovo příbuzenstvo je v tomto výjimkou.
52– Je přínosné býti jmenován požehnaným jménem Rasúlulláha, na tomto světě, i dalším. Opravdoví věřící, jenž nesou Jeho požehnané jméno, nepůjdou do Džahannamu.
53– Jeho každé slovo, a každý skutek, jsou správné. Každé Jeho rozhodnutí bylo učiněno správně Alláhem ta’ala.
54– Pro všechny je fardem (povinností) Ho milovat. Řekl, “Ten, kdo miluje Alláha ta’ala, miluje mě.“ Znakem lásky k Němu je, že se člověk přizpůsobí Jeho náboženství, Jeho cestě, Jeho sunně, a Jeho akhlaqu. V Koránu al-karim Mu bylo přikázáno říci, “Pokud mne budeš následovat, Alláh ta’ala tě bude milovat.”
55– Je wadžibem (blízko fardu) milovat Jeho Ahl al-bajt. Řekl, “Ten, jenž cítí nevraživost k mému Ahl al-bajtu, je munáfikem (pokrytcem).“ Jeho Ahl al-bajtem jsou Jeho příbuzní, kteří mají zakázáno přijímat (povinné almy v Islámu zvané) zakat. Jsou to Jeho manželky a ti věřící, kteří pocházejí z rodové linie Jeho dědy Hašima, tj. potomci Aliho, Uqajla, Dža’fara Tajjara, a Abbase.
56– Je wadžibem milovat všechny Jeho Ašaby. Řekl, “Nechovejte nevraživost vůči mým Ašabům, po mě. Milovat je, znamená milovat mě. Nepřátelství vůči nim, je nepřátelství vůči mě. Ten, kdo je zraňuje, zraňuje mě. Ten, kdo zraňuje mě, zraňuje Alláha ta’ala. A Alláh ta’ala bude trestat ty, jenž Ho zraňují.”
57– Alláh ta’ala pro Muhameda ‘alejhis-salam stvořil dva pomocníky na nebesích a dva na zemi. Jsou to Džabrail, Mikail, Abu Bakr a ‘Umar (radijalláhu ta’ala ‘anhum adžma’in).10
58– Všichni, muži i ženy, jenž zemřou po dosažení dospělosti, budou ve svých hrobech tázáni ohledně Muhameda ‘alejhis-salam. Otázka, “Kdo je tvým Rabbem?“ bude následována otázkou, “Kdo je tvým Prorokem?“
59– Čtení Muhamedových ‘alejhis-salam hadísů aš-šarif je aktem uctívání. Ti, kteří je čtou, získávají thawaby.
Je mustahabem vykonat abdast před čtením hadísů aš-šarif. Při jejich čtení je také mustahabem, aby měl člověk čisté šaty, aby voněl, a aby knihu hadísů aš-šarif položil na vyvýšené místo (nad svým pasem), čtenář nemá vstávat, když někdo přijde, a poslouchající mezi sebou nemají hovořit. Tváře těch, jenž čtou hadísy aš-šarif neustále, budou zářivé, jasné a krásné. Stejné způsoby (zvané adab) by měly být následovány při čtení (nebo recitování) Koránu al-karim.
60– Azrail ‘alejhis-salam přišel v lidské podobě, když přišel pro Jeho požehnanou duši. Požádal o svolení, aby mohl vstoupit.
61– Je naživu ve Svém hrobě, s životem, který neznáme. Ve Svém hrobě recituje Korán al-karim a vykonává salat. (Takto to mají všichni prorokové.)
62– Andělé slyší Muslimy recitující salawat k Rasúlulláhovi (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) přes celý svět, a informují Ho o tom v Jeho hrobě. Každý den Ho navštěvuje tisíce andělů.
63– Půda v Jeho hrobě je vzácnější, než jakékoli jiné místo, včetně Káby a Džanny.
64– Každé ráno a večer jsou Mu ukazovány skutky a ibadaty vykonané Jeho ummou. Vidí, jak lidé tyto skutky vykonávají, a modlí se za odpuštění hříšníkům.
65– Pro ženy je také mustahabem navštívit Jeho hrob. Ženy mají dovoleno navštěvovat hroby pouze pokud nejsou v okolí muži, a v šatech vhodných pro ženu Muslimku.
66– Po smrti požehnaného Proroka, stejně jako, když byl naživu, Alláh ta’ala přijímá modlitby těch, kteří konají Tawassul v Jeho jménu, tj. žádost učiněná v Jeho jménu, kdekoli a kdykoli.
Jednoho dne Jeho hrob navštívil vesničan a řekl, “Ó, můj Rabbi! Přikázal jsi propuštění služebníků. Toto je Tvůj Prorok, a já jsem jedním z Tvých služebníků. Kvůli Tvému Prorokovi, propusť mě z ohně Džahannamu!“ Ozval se hlas, “Ó, můj služebníku! Proč jsi požádal jen o své propuštění? Proč jsi nepožádal o propuštění všech Mých služebníků? Nyní běž! Propustil jsem tě z Džahannamu.”
Hatim al-Esam Balhi, jeden z proslulých awlijů, se postavil vedle Rasúlulláhova hrobu a řekl, “Ó, můj Rabbi! Navštívil jsem hrob Tvého Proroka. Nenech mne odejít s prázdnýma rukama!“ A ozval se hlas, “Ó, můj služebníku! Tvou návštěvu hrobu Mého Milovaného jsem přijal. Odpustil jsem tobě i těm, kteří přišli s tebou.“
Imám Ahmed Qastalani (rahmatulláhi ‘alejh) vyprávěl, “Několik let jsem trpěl nemocí. Doktoři mi nebyli schopni pomoci. Jedné noci v Mecce jsem naléhavě prosil Rasúlulláha. Tu noc jsem ve snu viděl nějakou osobu. V ruce měla papír, na kterém bylo napsáno, ‘Zde je předepsán lék na nemoc Ahmeda Qastalaniho, s Rasúlulláhovým svolením.‘ Když jsem se vzbudil, byl jsem zdráv.”
A opět, Qastalani vyprávěl, “Jedna dívka trpěla epilepsií. Velmi naléhavě jsem prosil Rasúlulláha, aby se přimluvil za její uzdravení. Ve snu ke mně někdo přivedl džina, který dívce tuto nemoc způsobil a řekl, ‘Rasúlulláh ti ho poslal.‘ Začal jsem na džina křičet a vynadal jsem mu. Přísahal, že dívce vícekrát neublíží, a v tom jsem se vzbudil. Obdržel jsem zprávu, že se dívka uzdravila.”
67– V den kijámetu, Rasúlulláh bude prvním, kdo vstane z hrobu. Bude oděn v šatech z Džanny. Pojede na (kůň z Džanny) Buraqovi na místo shromáždění (místo zvané Mahšar), ve Své ruce bude mít vlajku zvanou “Liwa al-hamd”. Prorokové a všichni lidé budou stát pod touto vlajkou. Budou vyčerpaní z čekání po tisíce let. Lidé budou chodit za Adamem, Nuhem, Ibrahimem, Musou a Isou (‘alejhimus-salam), jeden po druhém, a budou je žádat o přímluvu, aby již započal poslední soud. Každý z proroků se omluví a řekne, že se zdráhá a obává Alláha ta’ala a žádosti nevyhoví. Poté přijdou prosit Rasúlulláha, který vykoná sadždu (skloní se k zemi) a pomodlí se, a Jeho přímluva bude přijata. Jeho umma bude souzena jako první; jako první přejdou přes most Sirat a vejdou do Džanny. Budou zářit kamkoli půjdou.
Až bude přes Sirat přecházet Hadrat Fatima, ozve se hlas, “Všichni zavřete své oči! Přichází dcera Muhameda ‘alejhis-salam.“
68– Stupeň, kterého se dostane Rasúlulláhovi v Džanně, se nazývá Wasila. Je to nejvyšší stupeň v Džanně. Nachází se tam kořen stromu Sidrat al-muntaha, jehož větve dosahují ke všem v Džanně. Tyto větve budou zdrojem požehnání pro všechny v Džanně.
69– Azán, který zněl za času Adama ‘alejhis-salam, také
“Chci proroctví jako narozený služebník.“
Hadís aš-šarif
obsahoval jméno Muhameda ‘alejhis-salam.
70– Tawrat, Indžil a Zebur obsahovaly pasáže, které velebily a chválily Muhameda ‘alejhis-salam, Jeho čtyři Chalífy (Abu Bakra, ‘Umara, ‘Uthmana a Aliho), Jeho Ašaby a některé z Jeho ummy. Alláh ta’ala odvodil slovo “Muhamed“ ze Svého vlastního jména “Mahmud“ a pojmenoval jím Svého Habiba. Alláh ta’ala dal Svému Habibovi také jména “Rauf” a “Rahim”, z Jeho vlastního jména.
71– Andělé rozevřeli Jeho hruď ve třech letech, když byl informován o Svém proroctví ve čtyřiceti letech, a když byl vzat na cestu Mi’radž v padesáti dvou letech. Vyňali Jeho srdce a omyli ho vodou z Džanny, kterou si přinesli v nádobě z Džanny.
72– Uviděl sedm hvězd v seskupení zvaném “Surajja (Plejády)“ v konstelaci Taurus a řekl jejich čísla. Toto seskupení hvězd se také nazývá Sedm Sester.
73– Někteří lidé pili Jeho krev po pouštění krve. On na to řekl, “Oheň Džahannamu ho nespálí.“
74– Jeden z Jeho největších zázraků je vzestup zvaný Mi’radž. Na koni z Džanny zvaném Buraq byl vzat z Mekky do Qudsu, a poté na nebesa a k Arši. Byly Mu tam ukázány pozoruhodné věci. Viděl Alláha ta’ala v opravdové podobě, nám neznámým způsobem (viděl Ho mimo hmotný svět, tj. v áchiře). V jediném okamžiku byl přenesen zpět domů. Tento zázrak zvaný Mi’radž nebyl dán žádnému jinému Prorokovi.
75– Pro Jeho ummu je fardem zarecitovat k Němu salawat a salam, alespoň jednou za život. Alláh ta’ala k Němu také recituje salawat a salam.
76– Jeho požehnané srdce bylo vždy s Alláhem ta’ala, v noci, když spal, i když byl vzhůru, když byl ve společnosti, stejně jako když byl sám, na cestách, doma, ve válce, když se smál, nebo plakal. Byly časy, kdy byl pouze s Alláhem ta’ala.
Aby mohl splnit Své světské povinnosti, a tedy otočit Své požehnané srdce zpět k lidskému světu, chodil ke Své ženě Aiše (radijalláhu ‘anha) a říkal, “Ó, Aiše! Promluv si se mnou trochu (abych se mohl vrátit k sobě).“ Poté chodil za Svými Ašaby, dával jim rady a vedl je. Po výkonu (nepovinné části, ale kterou Muslimové vykonávají, aby následovali Proroka, a která je zvána) sunny ranního salatu doma, po které si trochu promluvil s Hadrat Aišou, šel do masdžidu, aby vedl Své Ašaby ve fardu (povinném ranním salatu o dvou rak’atech). Tento stav je zván hasais al-pejghamberi (ctnost vlastní Hadratu Muhamedovi). Kdyby šel, aniž by si promluvil s Aišou (radijalláhu ‘anha), nikdo by nebyl schopen se Mu podívat do tváře, kvůli božským projevům a nuru na Jeho tváři.
77– Místo, aby žádal o postavení a svrchovanost, preferoval proroctví a chudobu. Jednoho rána, když mluvil s Džabrailem ‘alejhis-salam, pověděl mu, že předešlý den neměli ani sousto k jídlu. V tu chvíli přišel Israfil ‘alejhis-salam a řekl, “Alláh ta’ala slyšel, co jsi řekl, a poslal mě. Pokud chceš, každý kámen, na který sáhneš, se promění ve zlato, stříbro nebo smaragdy. Pokud chceš, můžeš v proroctví pokračovat v pozici panovníka.” Rasúlulláh řekl třikrát, “Chci proroctví jako narozený služebník.“
78– Ostatní prorokové (‘alejhimus-salawatu wattaslimat) byli proroky na určitou dobu a v určitých zemích. Muhamed ‘alejhis-salam byl seslán jako prorok pro celé lidstvo a džiny na zemi, až do dne kijámetu. Někteří učenci tvrdí, že je také prorokem andělů, zvířat, rostlin a neživých předmětů, ve zkratce, všeho stvoření.
79– Jeho milosrdenství a přízeň dosahuje ke všem bytostem. Jeho přízeň pro věřící je mimořádná. Nevěřící v časech ostatních proroků (‘alejhimus-salawatu wattaslimat) byli na světě mučeni a zničeni. Ti, jenž odmítli Muhameda ‘alejhis-salam, na světě mučeni nebyli. Jednoho dne se zeptal Džabraila ‘alejhis-salam, “Alláh ta’ala oznámil, že jsem milosrdenstvím světům. Pocítil jsi mé milosrdenství?” Džabrail odpověděl, “Tváří v tvář Alláhově slávě a velikosti, vždy jsem se obával svého osudu. Když jsem ti přinesl ajaty (20. a 21. ajat Súry at-Takwir), kde se uvádí, že jsem důvěryhodný, pocítil jsem úlevu díky této pochvale a začal jsem se cítit bezpečně. Je větší milosti, než této?”
80– Alláh ta’ala chtěl, aby se Muhamed cítil plně spokojen. (Jak jsme již uvedli ve 35. ctnosti, Alláh ta’ala Mu dá cokoli si bude přát, až do doby, kdy bude spokojen. Tato skutečnost je uvedena v Sůře al-Duha.)
81– V knize Mawahib al-ladunnijja je uveden velmi dobře známý hadís aš-šarif, “Požádal jsem svého Rabba, aby se má umma nesjednotila v dalalat (něco špatného, odchýlení, hereze). Přijal to.“
V dalším hadísu aš-šarif řekl, “Alláh ta’ala vás ochránil od tří věcí: Zaprvé, ochránil vás od toho, abyste se sjednotili v dalalat. Zadruhé, Muslim, který zemře na infekční onemocnění získá thawab jako mučedník. Zatřetí, pokud dva salih (zbožní, oddaní) Muslimové dosvědčí dobrotu dalšího Muslima, tento Muslim půjde do Džanny.“
V dalším hadísu aš-šarif řekl, “Rozdíl názorů mezi mými Ašaby je milosrdenstvím pro vás,“ a “Rozdíl názorů mezi mou ummou (rozdělení do maddhabů co se týče záležitostí ibadatů) je milosrdenstvím.“ Při snaze hledat pravdu a pravou cestu se v Jeho ummě objeví odlišné názory. Jejich snaha vede k (Alláhovu ta’ala) milosrdenství. Tento hadís aš-šarif je popřen dvěma druhy lidí: Jedni jsou madžinové, a druzí jsou mulhidové. Madžin je lstivý člověk, který používá náboženství jako nástroj pro dosažení světského zisku. A mulhid je heretik, který se stal nevěřícím, neboť vykládá ajaty al-karimaty tak, aby mu sloužily pro světské výhody. Jahja ibn Sa’id řekl, “Islámští učenci jsou facilitátory. Zatímco jedni říkají, že je něco (čin, chování, atd.) halal, druzí říkají, že je to haram. Co označili jako halal pro zbožné, nazývali v časech, kdy převládala korupce, haram.”
Výše uvedený hadís aš-šarif ukazuje, že idžma al-ummah, tj. souhlas učenců zvaných mudžtahidové, je jeden z Adilly aš-šar’ijja. Jinými slovy, je to jeden ze čtyř zdrojů znalostí v Islámu. Čtyři rozdílné (cesty Islámu) madhhaby jsou pravdivé. Madhhaby jsou Alláhovým ta’ala milosrdenstvím pro Muslimy.
82– Rasúlulláhovi požehnané dcery a manželky (radijalláhu ta’ala ‘anhunna) jsou nejvíce nadřazenými ženami na světě. A všichni Jeho Ašabové jsou nejvýše postavení z lidstva, kromě proroků. Jeho města, Mekka al-Mukarramah a poté Medina al-Munawwarah, jsou nejvzácnější místa na zemi. Za jeden rakat vykonaného salatu v Jeho masdžidu aš-šarifu člověk získá thawabů, jako za tisíc rakatů. To stejné platí pro ostatní ibadaty. Mezi Jeho hrobem a Jeho minbarem leží zahrada Džanny. Řekl, “Pro člověka, který mě navštíví po mé smrti, to bude stejné, jakoby mě navštívil za života. Věřící, který zemře v jednom z (místa zvané) Haramajnů, bude vzkřísen v den kijámetu s pocitem bezpečí.“ Města Mekka a Medina jsou nazývána “Haramajn”.
83– Rodová linie každého pokračuje skrze jejich syny. Avšak rodová linie Muhameda ‘alejhis-salam pokračuje skrze Jeho dceru Fatimu. Tato skutečnost je uvedena v hadísu aš-šarif.
84– Každá lidská bytost má jednoho přítele z džinnů. Tento ďábel je nevěřící. Neustále našeptává waswasu (pochybnosti), ve snaze oslabit jeho imán a dovést ho k hříchu. Rasúl ‘alejhis-salam Svého přítele džinna přesvědčil, aby konvertoval k Islámu.
85– Když se Rasúlulláhův (sallalláhu ta’ala ‘alejhi wa sallam) čas smrti blížil, navštívil Ho Džabrail ‘alejhis-salam, předal Mu Alláhův ta’ala salam a řekl Mu, že se Alláh ta’ala ptá, jak Mu je. Řekl Mu, že se blíží Jeho smrt. A poté Mu předal mnoho dobrých zpráv týkajících se Jeho i Jeho ummy.
Nevyměnil bych smítko tvého zubu za celý svět, Ó, Rasúlulláh!
A pramen tvého vlasu bych za sedm nebes nevydal, Ó, Rasúlulláh!
Siddiqovým přáním bylo jediné tvé pochybení, Ó, Rasúlulláh!
Irfán, prachem z tvých nohou chtěl by se stát, Ó, Rasúlulláh!