ISTIGHFAR NAŠEHO PÁNA, PROROKA
Tak jako je náš Pán, Prorok, nejvíce postavený ze stvoření, stejně tak byl člověkem, který opravdu znal a obával se Alláha ta’ala nejvíce. I když Ho Džanab al-Haqq ochránil před hříchy, i tak neustále uctíval, modlil se a žádal Alláha ta’ala o odpuštění. Spával během první části noci (po vykonání nočního salatu) a uctíval v poslední části noci.
Ibn Abbas vyprávěl následující: “Jednu noc jsem byl hostem v domě Hadrat Majmuny, matky Mu’minů. Rasúlulláh spal do půlnoci, mohlo to být chvíli před nebo po. Poté se vzbudil a posadil se. Svýma rukama odstranil ze Svého obličeje znaky ospalosti. Postavil se, vzal si nádobu s vodou a vykonal abdast. Zarecitoval deset ajatů al-karimatů z konce Súry Al-i ‘Imran a začal vykonávat salat. Také jsem se postavil a vykonal jsem abdast, tak jako to učinil Rasúlulláh. Začal jsem vykonávat salat vedle Něho. Vykonal salat o dvou rakatech. Poté další dva rakaty a ještě další dva rakaty. Poté začal s výkonem witr salatu. Poté spal do doby, než byl zvolán azán pro ranní salat. Vstal a vykonal salat o dvou rakatech. Poté se vydal do masdžidu, kde vykonal fard ranního salatu.”2
Naše matka Hadrat Aiše vyprávěla: Jedné noci, náš Pán, Rasúlulláh, spal, a když se vzbudil, řekl, “Ó, Aiše, pokud mi dovolíš, dnešní noc budu zaneprázdněn uctíváním mého Rabba.“ Poté vstal, začal recitovat z Koránu al-karim a plakal. Plakal tak, že Jeho obě kolena byla slzami naprosto mokrá. Pokračoval v recitaci, a v průběhu recitace Jeho požehnané slzy smáčely všechna místa, kam na Jeho tělo dopadly. Takto to pokračovalo až do rána.
Když ráno přišel Bilal al-Habaši a uviděl to, řekl, “Nechť jsou mí rodiče
“Závěs (jenž brání božskému nuru v příchodu) se objevuje v mém srdci. A z tohoto důvodu, konám istigfar sedmdesátkrát každý den.“ Hadís aš-šarif
pro tebe obětováni, Ó, Rasúlulláh! Neodpustil ti snad Alláh ta’ala všechny předchozí i budoucí chyby?“ Rasúlulláh ‘alejhis-salam odpověděl, “Ó, Bilale! Neměl bych snad být vděčným služebníkem za to, že Alláh ta’ala této noci seslal ajat al-karimat Súry Al-i ‘Imran, v maalu,3 ‘Ve stvoření nebes a země, ve střídání dne a noci, jsou zajisté mnohá znamení, pro ty, jenž jsou inteligentní.‘”
V hadísu aš-šarif, zapsaném v knize “Muslim”, Muhamed ‘alejhis-salam uvedl, “Do mého srdce přicházejí věci, kvůli kterým konám istigfár k Alláhovi ta’ala sedmdesátkrát přes den i v noci,“ a “Závěs (jenž brání božskému nuru v příchodu) se objevuje v mém srdci. A z tohoto důvodu, konám istigfar sedmdesátkrát každý den,” a opět, řekl, “Vykonávám istigfár k Alláhovi ta’ala stokrát každý den.”4
Náš Pán, Prorok, se Alláha ta’ala obával tak, že nikdy nebyl viděn smát se hlasitě.
V marfu’ hadísu aš-šarif,5 z díla Imáma at-Tirmidhiho, vyprávěno Abu Zarem, je uvedeno, “Zajisté, já vidím to, co vy nevidíte. Slyším to, co vy neslyšíte. Na nebesích není místa o čtyřech prstech širokého, kde by andělé nevykonávali sadždu. Přísahám při Alláhovi, že kdybyste věděli to, co já vím, smáli byste se málo, a často byste plakali. Vycházeli byste ven a prosili Alláha ta’ala z plných plic.“6
V hadísu aš-šarif, vyprávěném Abu Hurajrou, náš Pán, Rasúlulláh, řekl, “Ničí skutky člověka do Džanny nevezmou.“ Když byl dotázán, “Ani tebe, Ó, Rasúlulláh?“ On odpověděl, “Ano, ani mé skutky mě do Džanny nevezmou. Nicméně, Alláhova ta’ala štědrost a milosrdenství mne tam zavedou.“
Ibn ‘Umar vyprávěl, “Když jsme byli v přítomnosti Rasúlulláha, spočítali jsme, že řekl stokrát, “Ó, můj Rabbi! Odpusť mi a přijmi mé pokání. Ty jsi ten, jenž přijímá pokání, a milosrdný.“7
Anas ibn Malik vyprávěl, “Rasúlulláh (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) neustále opakoval dua, ‘Alláhumma ja muqallibal-qulub, thabbit qalbi ‘ala dinik8‘ (Ó, můj Alláhu, jenž jediný jsi schopen proměnit naše srdce z dobrého ve špatné, a ze špatného v dobré. Učiň, aby mé srdce bylo upevněno v Tvém náboženství, nedovol, aby se kdy od něho odvrátilo, nebo ho opustilo.)“
V hadísu aš-šarif, z díla Tirmidhiho, od Abu Sa’ida al-Khudriho, náš Pán, Prorok, řekl, “Alláh ta’ala odpouští hříchy člověka, který řekne, ‘Astaghfirullahal-‘azím allazi lá iláha illa huwal-hajjal-qajjům wa atubu ilajh,’ třikrát, když jde do postele, i kdyby bylo jeho hříchů tolik, kolik je na moři pěny, nebo jako je písku v zemi Tamim, nebo jako počtu listů stromů, a nebo jako je dní na zemi.”
Podle knih Bukhari a Muslim, Rasúlulláh říkával následující istighfar dua, “Alláhummaghfirlí hatiati wa džahli, wa israfi fi emri wa ma anta a’lamu bihi minni. (Ó, můj Alláhu! Odpusť mi za hříchy, o kterých víš, a které jsem učinil vědomě i nevědomě, překračujíce mé limity!)“
Podle vyprávění Abu Musala-Aš’ariho (radijalláhu ‘anh), Rasúl al-akram (sallalláhu ‘alejhi wa sallam) vykonával istighfar také následovně: “Alláhummaghfirli hazli wa džiddi wa hatai wa amdi wa kullu zalika indi. Alláhummaghfirli ma kaddamtu wama ahhartu wa ma asrartu wa ma a’lantu wa ma anta a’lamu bihi antal mukaddamu wa antal mu’ahharu wa anta ala kulli šay’in qadir.9 (Ó, můj Alláhu! Odpusť všechna má možná pochybení, kterých jsem se dopustil, ať už v žertu nebo vážně, v zapomnění, nebo vědomě. Ó, můj Alláhu! Odpusť všechny mé chyby, kterých jsem se již dopustil, a kterých se dopustím, v tajnosti a veřejně, které jsou Ti známy. Ty jsi Věčný. Ty jsi Všemohoucí.)”
Rasúlulláh držíval půst za denního světla,
Byl vzhůru pro noční salat,
Pokud jsi součástí této Vzácné ummy,
Vždy se pozorně drž, makruhu a sunny.